Jilemnická „nej“

ČeskoDovolená
krkonose

Mezi krkonošskými kopci se rozkládá malebná Jilemnice, jíž dominuje pěkný renesanční zámek. Na první pohled byste možná neuhodli, kolik unikátů se v něm ukrývá. Je tu největší soubor cechovních štítů v České republice a vůbec nejjemnější lněná příze na světě!

Cestujete do Krkonoš? Až se nabažíte krásné přírody, zavítejte do Jilemnice, kde můžete poznávat krásy tohoto úžasného kopcovitého kraje z teoretického hlediska. Ve zdejším renesančním zámku se totiž nachází Krkonošské muzeum plné zajímavých sbírek.

Betlém a první lyžaři

Expozice v jilemnickém zámku je rozdělená do několika částí. Stálá historicko-etnografická výstava má možná nevábný název, to ale zdaleka neznamená, že byste se při její prohlídce nudili. Dokonce i v případě, že běžně žádnými velkými fandy muzeí nejste, tady se zabavíte.

Velkou měrou se o to zasluhuje Metelkův ozvučený betlém, který vznikal na přelomu 19. a 20. století – celých třicet let! Nemusí být zrovna advent, aby vám prohlídka tohoto jedinečného uměleckého kousku vykouzlila úsměv na tváři.

Nejen sportovcům se bude líbit výstava věnovaná historii českého lyžování. A pokud máte raději umění, navštivte Kavánovu galerii, která je plná děl významného českého krajináře Františka Kavána z konce 19. a začátku 20. století.

Krkonošské muzeum také v zámku pořádá krátkodobé výstavy, přednášky, společenské akce a podobně. Pokud by vám to pořád nestačilo, zavítejte do přilehlého zámeckého parku nebo navštivte nedalekou Zvědavou uličku z let 1788 až 1789, ve které jsou naskládány pitoreskní stavbičky lidové roubené architektury.

Bylo tu – není tu

Jilemnický zámek je překrásný, nicméně musíme přiznat, že jeho interiéry zažily i lepší časy. Zatímco dnes jsou pro potěchu turistů napěchovány sbírkami Krkonošského muzea, kdysi si je panstvo uzpůsobilo k nadmíru pohodlnému bydlení.

Roku 1945, když byl zámek zabrán státem, došlo k podrobnému sepsání inventáře. A tak se dovídáme, že zde byly obrovské sbírky cenného porcelánu: loketského, drážďanského, vídeňského i míšeňského.

Nechyběly skleněné servisy, grafiky, vzácné mapy, zbraně a lovecké trofeje. Ve vybavení nábytkem se mísilo hned několik směrů: baroko, empír i romantismus. A konečně kuchyně, která byla chloubou celého sídla, disponovala velikým sporákem.

Také starší popisy z roku 1688 dokládají, že jilemnický zámek má časy největší slávy už za sebou. Tenkrát byla stavba větší než dnes, byla tu věž s bijícími hodinami, dvě kuchyně se spíží, dvanáct komor, jedenáct obytných místností a kanceláří, tři sklepy v přízemí, čtyři sklepy v podzemí, pekárna, prádelna a konírna pro dvacet koní s další komorou navrch.

Rozsáhlý zámecký park, založený v 16. století, se největších úprav dočkal za Kryštofa Bohumíra Haranta v 17. století. Rozšířená zahrada se pokryla koberci květin, byly vysázeny další dřeviny a objevily se zde hned dva vodotrysky, letohrádky, sluneční hodiny, herna, komora pro koroptve a zahradnický domek.

Mimochodem, v současném zahradnickém domku je zabudováno torzo další historické stavby v areálu, kterou zub času rozkousal do zapomnění. Je jím kostel sv. Alžběty, který je doložený už v 16. století a ví se, že roku 1788 vyhořel.

Přímo ve svatostánku byli pohřbíváni majitelé panství a lidské kostry, nalezené v okolní půdě, naznačují, že zde dříve býval i hřbitov.

Od tvrze k zámku

Historie zámku v Jilemnici začíná v 16. století, kdy vkusu udávala tón renesance, nicméně dějiny stavby sahají ještě dále do minulosti. Na místě dnešního areálu stávala už v roce 1492 valdštejnská tvrz. V té době je písemně doložena, avšak nejspíš vznikla ještě mnohem dřív, patrně ve 14. století.

Renesanční zámek v Jilemnici stanul za pánů Křinecských z Ronova. Roku 1701 jej zakoupili Harrachové, kteří se pustili do přestavby. Trvala jim takřka následující dvě staletí a výsledkem je dnešní podoba aristokratického sídla.

18. století přineslo zlom. Majitelé panství se přestěhovali na jilemnický zámek byl odsunut na druhou kolej. Teprve Jan Nepomuk Harrach, který žil v letech 1828 až 1909, si tohle městečko zamiloval a tehdy už neopečovávaný zámek rekonstruoval tak, aby byl jeho renesanční charakter co nejvíc zachován.

Rod Harrachů vlastnil panství do konce druhé světové války a v roce 1945 byl zámek zabrán státem. Vystřídalo se zde několik institucí, aby nakonec roku 1953 přišlo Krkonošské muzeum, jehož sbírky jsou tu k vidění dodnes.

Až se pokocháte starými lyžemi, obrazy krajináře Kavána a pohřebními cechovními štíty, zamiřte za odpočinkem do zámeckého parku. V 16. a 17. století zde byly úchvatné zahrady, které rod Harrachů značně zredukoval. Poté, co se majetek dostal do rukou státu, park ještě více chátral, až zůstal docela zapomenutý.

Teprve v sedmdesátých a pak devadesátých letech minulého století mu byla znovu věnovaná pozornost a kdysi honosné zahrady se staly alespoň příjemnou veřejnou zelení, kde obyvatelé Jilemnice a turisté ze všech koutů republiky nacházejí ve stínu prastarých stromů pohodu a klid.

Až zavítáte do Jilemnice, zkuste se poohlédnout po pověstné čarodějnické knize hejtmana Vejrycha. Je prý plná černé magie a ukrývá se kdesi v podzemí pod městem už čtyři sta let.

Čaroděj Vejrych byl hejtmanem ve zdejším kraji za třicetileté války a nějakou dobu před ní i po ní. Byl to pořádný floutek své doby: prospěchářský, tvrdý a mocnářský. Nejprve byl na straně nekatolických pánů, pak se přidal k nepříteli a dokonce své sedláky nutil přejít na katolickou víru.

Povídá se, že se zaprodal ďáblu a aby se mu podařilo vytěžit z nepříznivé doby co nejvíc a najít štěstí v neštěstí, používal čáry a kouzla temné magie. Na druhou stranu těsně před smrtí v roce 1661 se zbavil všeho světského majetku.

Dodnes na něj v Jilemnici upomíná ulice K Vejrychovsku, která směřuje k někdejšímu hejtmanovu statku. Bývala to stavba pořádně komplikovaná, s rozsáhlými sklepními prostory. Podle některých z nich dokonce vedly tajné chodby do jilemnického zámku!