Hněvín – pevnost alchymistů

ČeskoVýlety s dětmi
stredoveky-rytir

Hrad Hněvín, vypínající se na stejnojmenném vršku nad severočeským městem Most, v minulosti přinesl městu spíš trable a obavy než slávu. Co o něm víme?

Na dřívější pevnosti se usazovala jedna posádka za druhou, kterou museli zdejší obyvatelé zásobit – v lepším případě. V tom horším odsud vojáci podnikali loupeživé výpravy do okolí a ve víru ničivých válek rozvraceli nejen hradní zdi a domy na úbočí kopce, ale i životy nevinných.

Dneska Hněvín Mostu vrchovatě splácí to, co mu dluží. Turistům nabízí nejen krásné výhledy, ale i příjemné posezení v dobově zařízené restauraci.

Ať je léto nebo zima, do mosteckého hradu si můžete přijít pochutnat na tradičních pokrmech staročeské kuchyně každý den.

V sezóně se navíc dá vstoupit do interiérů věže a je zde i hvězdárna, do které se pořádají exkurze s prohlídkou technického vybavení a pozorováním oblohy. Bohužel ta není vždy otevřená, a tak se vyplatí zjistit si před výletem do Mostu aktuální informace na www.hradhnevin.cz.

Hrad „nehrad“

Hněvín je vlastně takový pseudohrad. Jeho zdi vykládané kamenem, okna v létě obsypaná květinami, půvabné nádvoří a mohutná věž působí na první pohled romantickým duchem dob dávno minulých.

Přitom mostecký hrad, který na vrchu Hněvín stojí dnes, rozhodně není starého data. Dokončen byl až v roce 1900 jako výletní restaurace a současné zdi skrývají jen zlomek z původních staveb, jež kopec zdobily před dávnými staletími.

Avšak to nic nemění na tom, že historie Hněvína je dlouhá a barvitá! Už v době starých Slovanů se tu objevilo sídliště a v letech 1237 až 1248 zde byl vztyčen královský hrad.

Tehdy vládl českým zemím Václav I. a Most v souvislosti s existencí královské pevnosti rostl a bohatl. Brzy však měla přijít dlouhá staletí válek a sporů, která sužovala město i okolí a vyvrcholila zbouráním hradu. Most si konečně oddechl… ale nepředbíhejme!

Jak husité prchli strachy

První bitva se v podhradí Hněvína odehrála roku 1248. Vojsko Václava I. tehdy bojovalo proti vzpurné šlechtě, do jejíhož čela se paradoxně postavil králův syn Přemysl Otakar. Panovník zvítězil a na chvíli byl klid.

V roce 1282 pak mostecký hrad obsadili žoldnéři braniborského markrabího Oty, ale záhy pevnost opustili a Hněvín se dostal do rukou královské koruny. Ta se o něj následující staletí přetahovala s Míšňany, kterým byl vždy na čas zastaven, jindy ho přepadli a obsadili.

Na počátku husitských válek císař Zikmund zhodnotil své finanční i vojenské možnosti a rozhodl se Hněvín dát do zástavy míšeňskému markrabímu Bedřichovi staršímu.

Hrad byl nově opevněn a proměněn na panovníkův strategický bod v boji proti kališníkům. Poprvé mostecká pevnost odrazila útok husitů v červenci roku 1421. Srpnová bitva měla pro pražany, kteří přitáhli do boje se sasko-českým pomocným vojskem, ještě trapnější dohru.

Z boje na lukách mezi Mostem a Kopisty utekli poté, co je vyděsila tma, jež krvavou vřavu náhle zahalila.

Sasové a požár

Roku 1439 se Hněvín zapsal do historie jako dějiště uzavření příměří mezi Sasy a husity.

To však pro Most zdaleka nemělo znamenat, že je jednou provždy pokoj. Rozbroje mezi saskými vojáky a příznivci nového krále Jiřího z Poděbrad, který – byť si vysloužil přízvisko „husitský“ – proslul náboženskou snášenlivostí, pokračovaly nadále.

Mír zavládl až roku 1452, avšak město si klidu nemělo užívat déle než tři roky. Pak zde vypukl velký požár a velká část Mostu lehla popelem. Nastalého zmatku navíc využila královská vojska, která do té doby takticky vyčkávala v okolí. Se Sasy bylo uzavřeno příměří, avšak na hradě stále zůstávali.

V dubnu roku 1456 saské oddíly Hněvín konečně opustily. Ne na dlouho. Rok nato byly zpátky, tentokrát u příležitosti vzbouření stavů.

Po více než století se mostecký hrad stal majetkem Popela z Lobkovic, avšak ani jemu osud nepřál příjemná a klidná léta plná rozkvětu.

Roku 1593 byl šlechtic obviněn z pokusu o vzpouru proti Rudolfu II. a odsouzen k smrti. Sice uprchl ze země, majetek však pochopitelně ztratil. Tehdy Mostečtí požádali samotného císaře, aby byl hrad i s panstvím přidělen do jejich vlastnictví. Rudolf II. jim vyhověl.

Od alchymistů k demolici

Avšak i panovník měl s Hněvínem své plány. Na hradě se objevila zámecká posádka, jejíž zásobování, výstroj a vybavení muselo zajišťovat město. Navíc zde vznikla alchymistická laboratoř, do níž byli povoláni známí učenci své doby: Edward Kelley z Anglie a Marek Bragadino z Kypru.

Prvně jmenovaný tu byl nakonec dokonce vězněn a o jeho neúspěšném pokusu o útěk se ve zdejším kraji dodnes tradují pověsti. Prý Mostecko proklel a právě kvůli tomu byl hrad Hněvín později rozbořen. Staré město Most zmizelo z povrchu zemského kvůli těžbě uhlí.

Smutný osud spojený s průchody vojsk a drancováním postihl Most také za třicetileté války. Zdejší hrad tehdy sehrál významnou vojenskou roli. Snad si vydobyl slávu, pro zdejší obyvatele to však byla katastrofa.

Hněvín obsadily jednotky Albrechta z Valdštejna a císařští vojáci se ve městě střídali jako na drátkách. Kraj sevřelo trápení a všudypřítomný strach.

Roku 1631 zase přišli Sasové, o rok později opět vystřídáni Valdštejnskou armádou. Mostecký hrad byl tak tak nově opevněn, když se přihnalo i švédské vojsko. Napoprvé se mu Hněvín dobýt nepodařilo, a tak útoků přibývalo a byly čím dál silnější.

Nakonec Švédové hrad pokořili a v následujících krušných dobách odsud podnikali loupeživé výpravy do dalekého okolí. Panství opustili až roku 1649, docela zbídačené, vybrakované a zubožené.

Na hradě se zase ocitla císařská posádka, avšak to už Mostečtí nehodlali trpět. Nakonec si přímo od císaře Ferdinanda III. vyžádali povolení o demolici pevnosti a ta pak byla v polovině 17. století srovnána se zemí. Město načas přišlo o krásnou historickou dominantu, avšak zdejší obyvatelé mohli konečně volně dýchat.

Až v roce 1879 se na zachovaných goticko-renesančních sklepech a pozůstatcích hradeb začala zdvíhat nová stavba. Byl jí novodobý hrad, který tu jako unikátní restaurace, dýchající romantickou atmosférou, stojí dodnes.