Pověsti a pravda o Karlštejnu

Česko
hrad-karlstejn

Karlštejn odpradávna budí úctu. Vypíná se vysoko nad obyčejnými domy, skoro do nebes. Dnes už se do něj sice běžně chodí na prohlídky, avšak kdysi byl prostému lidu zapovězen. Hlídali ho královští vojáci a podívat se dovnitř směla jen šlechta. Není divu, že se o něm začalo povídat mnoho pověstí.

V současnosti je na Karlštejně možné navštívit například muzeum Betlémů a Muzeum voskových figurín.

O tom, že na Karlštejn nemohly ženy

Barvitost historie Karlštejna odnepaměti podněcovala fantazii lidových vypravěčů. Do kaple sv. Kříže se kdysi smělo jen na povolení zemského sněmu. Prostý člověk se sem nedostal a když přece, musel být zlatou krásou doslova uchvácený.

Přechod ze skrovně zařízené chalupy do síně, vykládané zlatem a drahým kamením, jistě na mnohé působil dojmem, že se ocitli v ráji. Lidé si proto o tomto úžasné hradu začali vymýšlet a povídat všelijaké báchorky.

Nejznámější je ta, že na hrad dříve nemohly ženy. V bludu nás usvědčuje i Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně a nejeden laik je sto jí uvěřit. Přitom se tahle povídačka nezakládá na pravdě! Ale je nutno připustit, že už se traduje pěkně dlouho.

Že je ženám vstup na Karlštejn zapovězen, psal ve své kronice už v 16. století Václav Hájek z Libočan. Zmiňuje se o smyšleném hradu Karlíku, který měl stát nedaleko odsud a sloužil jako noclehárna pro dámy, které přijely navštívit své drahé polovičky na Karlštejně.

Kde se pověst vzala, zjistíme, prostudujeme-li poctivě zakládací listinu karlštejnské kapituly. Sám Karel IV. se vyjádřil takto: „Tímto listem na věčné časy zapovídáme, aby žádný na věži zámku Karlštejna, na kteréž předpověděná kaple jest ustavena, s ženou spáti nebo ležeti směl.“

Ženy mohly do hradu vstoupit a nemohly se toulat jen po některých prostorách Velké věže – tam, kde sídlili obránci korunovačních klenotů.

O tom, jak na Karlštejně zkusili otrávit šlechtice

Další známá karlštejnská povídačka vypráví o slepém hudebníkovi, který se toulal po světě, hrál na loutnu a přitom měl jediného přítele – věrného psa.

Jednoho dne ho osud zavál na Karlštejn. Tam byl zrovna na návštěvě brunšvický kníže se svým komorníkem. Na večerní hostině nemohla chybět hudba, tak pozvali muzikanta, ať něco zahraje.

Knížecí sluha byl proradný a ten večer se pokusil svého pána otrávit. Jed mu nepozorovaně nasypal do sklenice s vínem. Jenže kníže byl laskavé povahy, tak číši podal slepci, aby ho okusil jako první. Měla to být odměna ta to, že tak nádherně hrál.

Když muž zvedal sklenku ke rtům, vyskočil jeho psík na stůl, sám nápoj vychlemtal a padl mrtev k zemi. Slepý hudebník svého věrného přítele naposledy pohladil a řekl: „Vzácný pane, to víno bylo otrávené a mělo vám přinést smrt.“

Jak byl komorník potrestán se už muzikant nedozvěděl. Po jeho psovi mu bylo tak smutno, že žalem zemřel. Určitě se shledali v nebi!

O tom, jak na Karlštejně řádila „Čachtická paní“

Nejsmutnější a nejděsivější příběh, který se ke Karlštejnu vztahuje, bohužel není smyšlený.

V 16. století pobývala na hradě purkraběnka Kateřina Bechyňová z Lažan, která se nechvalně proslavila jako „česká Čachtická paní“. Zamordovala celkem čtrnáct lidí, většinou mladé dívky.

Zajímavosti