Telč – renesanční perla Česka

telc

Městečko Telč bylo v roce 1992 zapsáno na Seznam UNESCO. Není divu! Malebné náměstí je roubeno renesančními a barokními domy s barevně a tvarově zajímavými štíty. Zdá se, že střed města leží na ostrově. Dojem vytváří tři rybníky obepínající náměstí kolem dokola.

Telč leží v okrese Jihlava v kraji Vysočina a turistům má rozhodně co nabídnout. Historické centrum Telče bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací a bylo zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Zámek jako z pohádky

Dominantou Telče je renesanční zámek, který se rozkládá se v západní části náměstí Zachariáše z Hradce. Kousek odsud je věž svatého Ducha, ze které je nádherný rozhled na náměstí i širé okolí.

Louky a lesy v okolí Telče se krabatí mezi třpytivými hladinami rybníků jako zmačkaný list papíru. Telčsko je protkané turistickými trasami, jež lákají k pěším procházkám a cykloturistice.

Pokud vám pohled z věže nestačí, vydejte se na nedalekou rozhlednu Oslednici. Nejnáročnější se mohou krásou okolního kraje pokochat při vyhlídkovém letu horkovzdušným balónem.

Ale vraťme se na zámek! Jeho historie nepřímo sahá až do poloviny 14. století, kdy byl ve městě postaven gotický hrad. O sto let později se dočkal rozšiřující přestavby, aby byl v roce 1550 upraven na renesanční zámek.

Tenkrát Telč patřila Zachariášovi z Hradce, vynikajícímu politikovi a hospodářovi, který si ze zámku udělal honosné reprezentační sídlo.

Mnoho z krás telčského zámku se zachovalo dodnes. Zajímavý je především dochovaný dobový interiér.

První prohlídkový okruh provede návštěvníky honosnými renesančními sály s kazetovými stropy. Druhá prohlídka zahrnuje místnosti, v nichž pobýval poslední majitel zámku až do roku 1945.

Telč si oblíbilo mnoho umělců, mimo jiné malíř Jan Zrzavý. V zámku je možné navštívit jeho galerii. A až vás kultura přestane bavit, vydejte se do okrasné zahrady, která sice není žádný rozlehlý park, ale duši romantika rozhodně potěší.

Renesanční zámek je dominantou města Telč.
Renesanční zámek je dominantou města Telč.

Zajímavá může být také projížďka na loďkách po telčských rybnících. Vodní nádrže jsou rovněž vhodné k rybolovu.

Trocha historie (nikoho nezabije)

Dějiny Telče sahají do 13. století, kdy vzniklo takzvané Staré město. Už dříve na zdejším území stával zeměpanský dvorec a kostelík.

Vznik Nové Telče je spojován se jménem Oldřich z Hradce. Ten ji měl založit v roce 1339, ale žádný dokument, který by o tom svědčil, se nedochoval.

Malebnému městečku, vsazenému do zvlněné krajiny Českomoravské vrchoviny, se vedlo dobře. Telč získala právo pořádat trhy, právo mílové a právo várečné. Trhy se zde konaly každý týden, sezónně se sem sjížděli obchodníci z široka daleka, dokonce i ze zahraničí.

Potom, přesně v roce 1530, však přišel požár. Jedna strana náměstí i s radnicí lehla popelem. Avšak všechno zlé je k něčemu dobré. V následném období vlády Zachariáše z Hradce došlo k velkolepým přestavbám. Renesančních úprav se dočkal především zámek, který je od té doby klenotem a chloubou celého města.

O půl století později se dostali k moci Slavatové z Chlumce. Za Jáchyma Oldřicha se do dějin zapsala především jeho manželka, která do města povolala Jezuity. Tehdy byl naproti zámku vystavěn kostel Jména Ježíš.

Roku 1681 přišel do Telče rod Lichtenštejn-Kastelkorn, později „přetransformovaný“ v rod Podstatští-Lichtenštejnové. Ti ve městě zůstali až do roku 1945.

O čtvrt století později byla Telč vyhlášena městskou památkovou rezervací. V roce 1992 vstoupila na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Zdá se, že střed města leží na ostrově. Dojem vytváří tři rybníky obepínající náměstí kolem dokola.
Zdá se, že střed města leží na ostrově. Dojem vytváří tři rybníky obepínající náměstí kolem dokola.

Kronikář píše, že roku čtrnácti stého devětadevadesátého zničil telčskou radnici mohutný výbuch. O příčinách taktně mlčí a uchyluje se k fádnímu vysvětlení, že byl ve zdejším sklepě uložen střelný prach, který se „nějakým nedopatřením“ vznítil.

Lidová tvořivost však přišla na zajímavější vysvětlení. Po městě se ještě dlouho po výbuchu povídalo o divoké slavnosti, kterou uspořádali páni na počest narození Petra Voka – posledního mužského potomka významných Rožmberků.

Tenkrát se prý šlechta nebývale radovala a rozhodla se uspořádat oslavu, na kterou se široko daleko nemělo dlouho zapomenut. A že se jim to povedlo.

Kromě nejrůznějších lahůdek a pochoutek, pod kterými se stoly div neprohýbaly, připravili páni překvapení ve formě jakéhosi ohňostroje. Střelný prach k tomu určený uschovali ve sklepení.

Avšak toho slavného večera došlo k nepředvídané události. Páni pojali slavnost vskutku velkolepě a spořádali hordy masa a sudy vína před setměním. Podnapilý purkmistr tedy poslal do sklepení neméně ovíněného sloužícího – prý ať přivalí další sudy vína.

Jenže sloužící zašel do sklepa se zapálenou loučí a jako na truc ji odložil zrovna na sud s prachem. Radnice letěla do povětří a ještě dlouho si pak telčský lid povídal, jakým nebývalým ohňostrojem oslavila vrchnost narození posledního Rožmberka!