Hrádek u Nechanic – Zámek mnoha barev

ČeskoVýlety s dětmi
hradek-u-nechanic

Zámek Hrádek u Nechanic je nejmladší novogotickou stavbou svého typu na území České republiky a díky své architektuře se stal ojedinělou a výjimečnou památkou celé střední Evropy. Co nabízí svým návštěvníků?

Zámek se nachází nedaleko Hradce Králové a je obklopen rozsáhlými zahradami v anglickém stylu, které nabízejí vyžití milovníkům golfu. Původně byl červeno-růžový, po rekonstrukci dostal barvu bílou až žlutou. Na konci roku 2001 byl obnoven jeho původní romantický zjev.

Historie zámku Hrádek u Nechanic

Původně reprezentační letní sídlo rodu Harrachů bylo vystavěno v polovině 19. století. Předloha pro zámek čerpala z nerealizovaného projektu přestavby anglického zámku Crewe Hall v hrabství Cheshire.

Tento podklad zpracoval a k dokonalosti dovedl architekt Karel Fischer, talentovaný mladý Rakušan. Právě on na přání Františka Arnošta Harracha navrhl i výzdobu zámeckých interiérů.

Jak se při prohlídce na vlastní oči přesvědčíte, šlechtický rod si potrpěl na připomenutí minulosti, dob rytířských a hrdinských činů. Aby interiér skutečně působil starobyle, byla k jeho vyzdobení svezena řada starožitností z Itálie a Rakouska. Často jde o celé portály, stropy či kompletní vybavení místnosti.

V blízkém okolí založili oboru a bažantnici. Část malebných lesů, obklopujících zámek ze všech světových stran, byla vykácena a upravena jako anglický park. V té době jistě Harrachové netušili, že se v budoucnu stane oblíbeným cílem hráčů golfu.

Po druhé světové válce byl zámek na základě Benešových dekretů prohlášen státním majetkem. Veřejnosti je zpřístupněn od roku 1953. Díky krásné architektuře a čarovné atmosféře okolních zelených plání je vyhlášen národní kulturní památkou.

Kdo byli Harrachové?

Rod Harrachů se stal po léta jediným vlastníkem zámku. Jde o jeden z nejstarších šlechtických rodů v Čechách, první zmínka o něm pochází již ze 13. století. Objevila se mezi nimi řada významných osobností.

Harrachové byli politici, diplomati, vojáci, církevní hodnostáři i umělci. Za všechny jmenujme Jana Nepomuka, staročeského politika a dlouholetého prezidenta Společnosti muzea království českého.

Kdo všechno navštívil zámek?

Hrádek u Nechanic se nechlubí jen svými majiteli. Mohl by povídat o desítkách, ba i stovkách, velikánů, kteří jej poctili svojí návštěvou.

V roce 1866, v období střetu pruských a rakouských vojsk u Hradce Králové, navštívil sídlo korunní princ Albert Saský. Kouzlo okolí i zámku samotného okusili při několikadenním pobytu Alois Jirásek, Vojta Náprstek, Josef Štolba či Antonín Lewy. Dne 11. dubna 2001 zámek navštívil ex-prezident Václav Havel.

Prohlídka zámku Hrádek u Nechanic

Z nádvoří vejdete do vstupní haly, překrásné místnosti vyzdobené sbírkou zbraní. Následuje Rytířský sál s portréty významných předků Harrachů. Na tento sál navazuje největší a nejkrásnější sál – Zlatý sál. Návštěvníka okouzlí zlacené kožené tapety na stěnách, kazetový strop i krb z mramoru.

Kochat se můžete rovněž pohledem do vitríny u vchodového portálu, která je přeplněná ukázkami skla z harrachovských skláren a míšeňským porcelánem.

Prohlídka pokračuje hernou, která zaujme především muže, do knihovny. Více než pět tisíc svazků stojí v pozoru u stěn. Více než polovina z nich je v češtině nebo slovenštině.

Pověsti o Hrádku u Nechanic

Jelikož se zámek nedočkal příliš dlouhé a barvité historie, i počet pověstí není veliký.

Říká se, že se v sídle událo vždy něco neobvyklého jako předzvěst smrti některého příslušníka prastarého šlechtického rodu. U Harrachů byl slyšet šramot, bouchání dveří nebo nevysvětlitelné rány, které připomínaly pád brnění, váz a jiných předmětů.

Další legenda se váže k rodovému erbu Harrachů. Ten je složen ze tří stříbrných pštrosích per, která jsou zatnuta do zlaté koule. Jeden z předků rodu se údajně kdysi dávno zúčastnil výpravy do Svaté země. Odvážně a chrabře bojoval, avšak nebylo mu to nic platné.

V jedné bitvě ho zranili, padl z koně a přilbice se mu smekla z hlavy. Její stříbrný lesk zahalila rudá barva krve, jen tři péra, která ji zdobila, dále svítila do tmy. Těžko říct, zda rytíř přežil, a snad se nakonec i vrátil šťastně domů, každopádně jeho přílba s třpytem ptačích per dala vzniknout novému erbu.