Máme pro vás exkluzivní rozhovor s hercem, režisérem, scénáristou a skvělým bavičem Tomášem Magnuskem, který založil Herecké muzeum Viktorka ve východních Čechách v Ratibořicích.

Co tě, Tomáši, vedlo k založení právě hereckého muzea?

Po smrti jedné známé herečky, která měla kupu věcí, běžely v novinách zprávy, jak jsou ty věci naházený v popelnici, kostýmy, scénáře, fotografie.

A to je tak u spousty lidí, protože to sbírají ty herci, maximálně jejich děti, a když pak přijde další generace, která už k tomu nemá logicky vztah, to nemyslím ve zlým, ale ty věci se potom ztrácejí a to si myslím, že je velká škoda. Protože některé ty věci mají velký historický potenciál.

Takže tohle byl takový první moment, proč jsme se do toho pustili.

Jak dlouho trvala celá stavba, respektive rekonstrukce budovy, ve které se nachází muzeum?

Otevírali jsme jedenáct měsíců po tom, co jsme dostali úvěr! Ale rok předtím jsme to tak uklízeli, čistili, vybourávali. To, co šlo udělat bez úvěru, jsme prostě dělali celý ten rok předtím. Takže vlastně necelý dva roky.

Kdo jako první vám sem věnoval nějakou cennost a o co konkrétně šlo?

První věc mi věnovala dcera herečky Antonie Hegerlíkové. Věnovala nám vlastně několik věcí do našeho muzea. První byly šaty od paní Podolské, nejdražší kostým, který tady máme.

Potom to byla fotografie z filmu Dlouhá bílá nit z roku 1970. Jednalo se o svatební fotku, kterou měli v tom filmu nad postelí dva herci jako manželé po padesáti letech. A tu fotku udělali na Barrandově tak, že vzali fotografii herce Rudolfa Hrušínského z maturitního tabla a herečku Antonii Hegerlíkovou vzali z pasu, dali je dohromady a udělali z toho svatební fotografii. A paní Hegerlíková z toho byla tak v šoku, že poprosila rekvizitáře, jestli by jí obraz nevěnovali. A to byla fakt taková první Barrandovská koláž. A tato fotografie byla tedy úplně první věnovanou cenností do našeho muzea.

Která věnovaná věc je pro tebe nejcennější nebo nejoblíbenější?

Jsou tu věci, který jsou vtipnější, věci, který mají větší hodnotu. To je různý. My jsme rádi za všechno, co nám ti herci dali. Samozřejmě je těžký, když ti 77 českých herců věnuje nějaký dar, někdo fotku, někdo kostým nebo rekvizitu, a ty z toho máš vytvořit nějakou smysluplnou koncepci. My jsme moc rádi za to, že to vzniklo, a ke každé věci máme vztah. Není tady nic, co bychom měli radši nebo co by vyčnívalo. Protože u každé věci vidíš toho, kdo ti to daroval. My jsme si pro všechno osobně jezdili a rádi vzpomínáme i na tu srandu u předávání.

Jaké máš plány do budoucna s muzeem? 

Každý rok v květnu se bude měnit expozice. Teď začali nosit věci i ostatní herci, jako je paní Jiřinka Bohdalová, pan Miroslav Donutil nebo Táňa Vilhelmová. Přihlašují se stále další a další herci a ty věci se tedy množí. A my už se tím pádem teď těšíme, jaká bude koncepce příští expozice.

Prohlídka Hereckého muzea Viktorka stojí skutečně za to! Najdete zde spoustu zajímavých retro fotek i retro předmětů, které vám umožní zavzpomínat na nejeden český film nebo seriál!

Publikováno: 19. 10. 2020