Obrázek zámku Hluboká znají již děti v mateřských školkách. Možná ho nedokáží pojmenovat, ale jeho bílé věžičky, malebná zákoutí i romantickou polohu vidí před sebou vždy, když je jim vyprávěna pohádka.

Zámek Hluboká je totiž jako vystřižený z podařeného vyprávění pro děti. Jeho atmosféra evokuje historii, zakázanou lásku i dech přírody. Zkrátka jedna z nejkrásnějších památek Čech, která stojí za vidění!

Historie zámku Hluboká

Na místě dnešního zámku stával od druhé poloviny 13. století raně gotický hrad, podstatně rozšířený koncem 15. století. V 16. století se stala stavba majetkem pánů z Hradce, kteří z ní nechali vystavit renesanční zámek.

Zámek byl v budoucnu přestavěn ještě dvakrát. Poprvé na přání knížete Adama Františka, který jej vlastnil na počátku 18. století a přál si mít zámek barokní. Podruhé a naposledy potom ve druhé třetině 19. století, když se zámku dostalo renesanční podoby.

Projekt byl zahájen roku 1840 a zakončen v roce 1871, kdy byla dokončena vnější i vnitřní výzdoba. Na místě starých zbouraných budov dnes můžeme obdivovat malebný zámek ve stylu tudorské gotiky.

Prohlídka zámku Hluboká

Hluboká patří bezesporu k nejkrásnějším zámkům České republiky. Návštěvníci mohou obdivovat sály, jejichž stěny jsou obloženy ušlechtilým dřevem s bohatou truhlářskou a řezbářskou výzdobou.

Milovníci výtvarného umění budou nadšeni obrazy evropských mistrů 16. až 18. století. Na nejvzácnějších kusech nábytku stojí malované čínské vázy z 18. století nebývalé hodnoty.

K vidění jsou rovněž krásné lustry, renesanční vitráže, delfská fajáns, tapisérie v jídelně a obrovská knihovna s kazetovým stropem. Není toho málo, co můžete v zámku obdivovat.

V bývalé zámecké jízdárně dnes sídlí Alšova jihočeská galerie s expozicí gotických maleb a soch. Galerii doporučujeme navštívit obzvlášť v případě, že vás láká holandské a vlámské malířství. Velkou cenu mají díla tamních mistrů ze 17. a 18. století. Expozice hlavního sálu je sezónně obměňována.

Nepropásněte – Co a jak jedli šlechtici?!

Zámek Hluboká si dovoluje k tradiční prohlídce připojit ještě dvě zajímavosti. Celkově výbornou úroveň má místní zbrojnice a novinkou z roku 2001 je zpřístupnění zámecké kuchyně.

Po prohlídce již nebudete nikdy bezvýsledně přemýšlet nad tím, jak se šlechta stravovala, jaké jídlo se jim připravovalo a jak, co měli rádi a co ne. Malý gastronomický exkurz do raného novověku stojí za to!

Hluboká, Hluboká s věžemi a valy, za dávna Záviše pěvce tu sťali, sťali ho pod hradem na svěžím luhu, ubohý zpěvák, ubohý druhu! Rád že měl královnu, padla mu hlava, posavad rudne tu od krve tráva.

Tak praví báseň Adolfa Heyduka o smutném osudu Vítkovce Záviše z Falkenštejna. V dobách sporů Přemysla Otakara II. s Rudolfem Habsburským stál Záviš na nešťastném místě – byl v čele pánů, kteří zdvihli odboj proti králi, takže museli s Rudolfem Habsburským uzavřít nevýhodný mír.

Štěstí se Závišovi dostalo až po smrti Přemyslově, když v něm ovdovělá královna našla zalíbení. Na tomto místě by bylo záhodno přerušit (či ukončit) děj slovy „a žili spolu šťastně až do smrti“, jenže ono to tak nebylo. Smrt královny Kunhuty se mu stala osudnou.

Uznávaný básník a pěvec, který byl někdy pro svou sílu a nebojácnost považován za černokněžníka, začal ztrácet na významu, vzdal se místa při královském dvoře a věnoval se správě svých statků.

Když ale jeho nepřátelé začali bojovat o statky, které zdědil po královně, nastoupil znovu cestu k moci a věhlasnosti. Byla mu přislíbena ruka sestry uherského krále Ladislava, Juty.

Na křtiny svého syna pozval krále Václava, to totiž ještě netušil, že je omámen pomluvami Závišových nepřátel. Namluvili králi, že ho chce Záviš otrávit, že si nezaslouží nic než ten nejtemnější žalář nebo rovnou popravu.

Václav se nechal obalamutit, pozval tedy Záviše do Prahy. Ten, netušíc zradu, přijel i s četnými dary, ale byl uvržen do vězení. Dvě léta ho král věznil a okouzlující mladík odmítal vydat hrady po královně, jejichž posádka mu byla stále věrna.

Pak ale napadl Rudolfa Habsburského ďábelský nápad: Poradil mladému králi, aby objížděl hrady, maje s sebou Záviše, a vyhrožoval stětím jeho hlavy posádkám hradu v případě, že panství nevydají.

Řada hradů se vzdala, avšak velitel posádky Hluboké se domníval, že jde o lest. Odmítl tenkrát ještě hrad podstoupit. Tak se stalo, že byl na louce pod Hlubokou Záviš popraven, a na jeho památku zde vystavěli pomník. Ještě dlouho po nešťastné události rostla na místě, kde stálo popraviště, zkrvavená tráva.

Publikováno: 20. 3. 2019