Macocha – propast sebevrahů

Česko
krapniky

Dříve se jí říkalo jednoduše Propast. Schovávala se v hustých lesích Moravského krasu a kdo se odvážil podívat na její dno, musel riskovat život. Lákala sebevrahy i odvážné dobrodruhy, kteří s ní chtěli měřit síly. Do dneška v ní našlo smrt na šedesát lidí.

Psal se rok 1669 a dnes turisticky oblíbená Macocha s vyhlídkovými můstky, parkovištěm, lanovkou, restaurací a prodejnou suvenýrů je jen zapomenutá průrva v zemi.

Skoro sto čtyřicet metrů hluboká propast měla mezi místními hrůzostrašnou pověst. Nikdo snad ani pořádně nevěděl, kde leží, a přece od výprav do těchto míst každý odrazoval. Až jistý Adamus Dores se rozhodl přiblížit a pokusit dohlédnout na její dno.

Výhled o život

„Bez patrného nebezpečí není tu žádného přístupu, aby bylo možno viděti a očima přehlédnouti tento jícen. Ze strany jižní vyvstává jako pult skalní balvan vyčnívající do jícnu a poskytuje jakousi bezpečnost zvědavému pozorovateli, jenž jest nucen leže na zemi, a to střemhlav dolů, se plaziti, aby na prsou ležel na něm a tím způsobem zhlédnouti a podívati se mohl na nejspodnější části jícnu.“

macocha-4063878
Oblíbené místo turistů z celého světa. Taková je Macocha. Nejhlubší propast ve střední Evropě s naměřenou hloubkou více než 138,5 metrů.

V 17. století nebylo lehké podívat se na dno Macochy, tím spíš změřit její hloubku. Dores zaznamenal svůj originální způsob, kterým se o to pokusil: hodil do propasti kámen a odříkával Modlitbu páně. Teprve když skončil, uslyšel balvan tříštící se o dno.

Tehdy ještě nikdo netušil, že se na dně 138,4 metrů hluboké Macochy nachází azurové jezírko. Jezírko na dně propasti Macocha sahá do hloubky dalších minimálně padesáti metrů.

Tak hluboko se alespoň dostali potápěči v roce 2000. Postup jim ztěžovala nejen kalná voda, ale i odpad, který se tu za desetiletí nashromáždil. Nánosy hlíny, tlející větve stromů i mrtvá těla.

Systém krasových chodeb, tvořící spodní část jezera, je však velmi spletitý. Dodnes nikdo netuší, jak hluboko může jeho skutečné dno být.

Boj s Přírodou

Propast Macocha nedala odvážlivcům spát. Od doby, kdy se Dores plazil po kamenech a riskoval život, jen aby spatřil její dno, neuplynulo ani sto let. Objevil se jiný dobrodruh, brněnský minorita Lazarus Schopper, který se do jícnu Macochy spustil na lanech.

Tehdy pětadvacetiletý duchovní a provedl celý podnik víceméně v tajnosti. Tehdejší vrchnost totiž příliš nesouhlasila s tím, že by se měl do propasti spouštět duchovní.

Schopper tenkrát prokázal neuvěřitelnou odvahu. Svědčí o tom i zápis Josefa Mělnického z roku 1772, tedy necelých padesát let po prvním zdárném sestupu na dno Macochy: „Někteří důstojníci dali ujištění, že za páterem budou jistě následovat, ale když propast uviděli, odvahu ztratili.“

Ledová řeka v propasti Macocha

Jedni měli kuráže málo, jiní až moc. Brzy po objevení jezírka na dně propasti se začalo spekulovat o tom, že jde o vývěr říčky Punkvy, která se tu dostane na zemský povrch, aby se opět ponořila do podzemí a skrz skály si prorazila cestu až do Pustého žlebu. Punkva patří k několika podzemním řekám ČR.

Právě tady, v kaňonu obklopeném šumícími lesy, ze skály odpradávna vytéká široký potok. Ode dna Macochy to je ani ne půl kilometru, a tak není divu, že se našlo mnoho těch, kteří se pokusili do propasti doplavat.

Mnoho dobrodruhů vyrábělo nejrůznější plavidla, na nichž se pak více či méně úspěšně dostávali do temných chodeb vyhloubených tichými vodami.

Roku 1852 se mezi odvážlivci objevil jakýsi vídeňský sportovec, který se rozhodl podniknout výpravu do podzemí pouze v plavkách.

Temná Punkva má celoročně teplotu kolem pěti stupňů celsia a v jezírkách mezi skalami dosahuje hloubky až desíti metrů. Skrz vápenec si razí cestu docela bez hlesu a v naprosté tmě, i když je znám úkaz, kdy se jakoby rozsvěcí sytě zelenou barvou.

Obsah vápníku totiž vodě propůjčuje schopnost pohlcovat červené světlo a o to víc vynikne červená. „Je to jako s oblohou,“ vysvětlují dnešní průvodci návštěvníkům, „atmosféra pohlcuje žluté světlo, a tak lidské oči vnímají inverzní barvu, v tomto případě modrou.“

Buď jak buď, když se onen plavec vydával do podzemí, neměl nejmenší ponětí o tom, co ho čeká. Zdejší chodby nebyly zmapované a krasové útvary měly ještě dlouho čekat na romantická jména.

Vídeňan, známý z dobových zápisů jako „sportovec F.“, přecenil své síly. Nejen, že se mu nepovedlo doplavat na dno Macochy. Z útrob jeskyně ho – vysíleného a prochladlého – musela zachránit zmužilá družka, která výkonu přišla původně jen přihlížet.

Macocha umí být krutá

Tajemná, tichá a přitažlivá – taková je propast Macocha od nepaměti. Těm, kteří s ní chtějí změřit síly, nabízí buď všechno nebo nic. Zdejší podzemí umí odměnit euforií nad zdolaným cílem. Kdo se však přecení, musí zaplatit vysokou cenu, často tu nejvyšší.

macocha-vstup-2735808
Pustit se do propasti bez horolezeckého vybavení je hazard se životem. Pokusil se o to zatím jen jeden člověk.

V roce 1904 se vytrénovaný štýrský alpinista Hynek Puchem rozhodl dostat na dno propasti bez jakéhokoli horolezeckého vybavení. Tenkrát už vrch propasti Macochy zdobily dva vyhlídkové můstky, a tak se na jeho výkon přišla podívat dobrá stovka turistů.

„Krev mi stydla v těle, když dospěl kolmé hlubiny,“ popisuje očitý svědek Pucherův pokus o zdolání propasti. „Věděl jsem, že již se musí zřítit dolů, kde se skála lomí pod sebe. Ještě se zachytil kříčku, ten ale povolil a nešťastník se řítil příšernou rychlostí do propasti.“

Hynek Pucher z Judenburka našel na dně Macochy smrt. To, o co se tehdy pokoušel, dodnes nedokázal nikdo.

Macocha – němý svědek sebevražd

A přece si Macocha nadále žádá své oběti. Spoutaná vyhlídkovými terasami, zpřístupněná probouranými tunely a zkomercializovaná vybíráním vstupného, stále si zachovává majestát a v očích návštěvníků budí posvátnou hrůzu. Jiným, bez motivace do života a toužícím po sebevraždě, Macocha naopak skýtá náruč útěchy.

profesor Karel Absolon, jemuž nakonec vděčíme za objevení a zpřístupnění propasti Macochy i celého systému Punkevních jeskyní, které se k ní váží, ve své knize Moravský kras napsal: „Předlouhá je řada sebevrahů, kteří hrůzným skokem do propasti hledali a bezpečně nalézali vykoupení ze strastí tohoto slzavého údolí.“ Zatím jich bylo napočítáno asi šedesát a každým rokem přibývají další.

Dnes Punkevní jeskyně i propast Macochu správuje stát a každý den se sem hrnou davy turistů. Dokud tomu tak nebylo, tradovalo se ve zdejším kraji podivné povolání: vytahovač mrtvol.

Vytahovači mrtvol v propasti Macocha

Vždy se našel někdo, kdo byl ochotný spustit se na dno propasti a dopravit roztříštěné tělo nebožtíka jeho pozůstalým, kteří ho pak mohli pohřbít. Karel Absolon znal hned dva: Martina Kalu a Josefa Nejezchleba. O jejich „profesi“ se dozvěděl mnohé a jejich zážitky zaznamenal ve svých dílech.

Vzpomíná například na očité svědectví jistého pana Podružky, který v roce 1888 viděl vytahování mrtvoly Vojtěcha Lassekra, bohatého továrníka, jehož sebevražda v Macoše způsobila v celém kraji nebývalou senzaci. Ostatky podnikatele byly prý tak roztrhané a zpřelámané, že musely být vytaženy v mlýnském pytli.

propast-macocha-8961616
Naprostá uzavřenost a naprostá nepřístupnost propasti Macocha působí ohromujícím dojmem.

Jindy vytahovač vázal nebožtíka přímo k sobě, což dokládá další svědectví: „Odpočinuv si připoutal nebožtíka k sobě prsoma k prsům, aby byli ve stejné výši a zvolal nahoru, aby již táhli.“

Tahle práce vyžadovala nejen silný žaludek, ale i odvahu. Zdolávat na sto čtyřicet metrů hlubokou propast se zátěží nehybného těla bylo velmi nebezpečné.

„Sotva byl několik metrů nad dnem, zřítila se s hromovým rachotem část oné zvětralé skály, o niž mrtvý svými zády zavadil. Než dospěli oba k zmíněnému ostrému hřebenu, smeklo se s nimi lano o skalní štěrbiny, rozhoupalo otáčející se dvojici a několikráte mrštilo jimi o skalní stěny. Odvrátil jsem se od děsného tohoto divadla,“ vzpomíná Podružka.

„Připadali mi oba, mrtvý v objetí živého točící se a houpající se na tenkém, skoro neviditelném laně, jako pavouk s lapenou kořistí. S jásotem uvítali jsme Nejezchleba, když dosáhl můstku, a zprostili jej ihned hrůzného břemene.“

Z děsivosti atrakce

Málokdo, kdo se dnes vydá do Moravského krasu, stane na Horním můstku, pokochá se výhledem do skalnatého jícnu Macochy a zamíří do útrob překrásně krasově zdobených Punkevních jeskyní, vůbec tuší, kolika lidem připravila Macocha nezapomenutelné momenty. Propast je tichým svědkem všech neštěstí, jež zapříčinila, i úspěchů, které díky ní mohli badatelé oslavit.

Zmíněný Karel Absolon, fascinován zdejším podzemím, v letech 1920 až 1933 zpřístupnil podzemní tok řeky Punkvy a propojil skalní chodby v okolí Macochy tak, že se ze dna propasti dostanete do Pustého žlebu hned dvěma podzemními cestami: pěšky nebo po vodě v lodičkách.

Profesoru Absolonovi, kterého dnes ne nadarmo mají za vzor takřka všichni zdejší speleologové, se podařilo něco neuvěřitelného: otevřel široké veřejnosti úžasný prohlídkový okruh Macochy a Punkevních jeskyní. Vstup do Punkevních jeskyní leží jen pár metrů od přírodního výtoku, takže tam, kde člověk do podzemí vstoupí suchou nohou, tam ho později vyvrhne azurová Punkva.

Dno propasti se nachází asi v polovině cesty a výhled do tmavého jícnu, nad nímž se klene modrá obloha, je fascinující. Stejně jako příběhy těch, jež s Macochou měřili své síly staletí před námi…

Macocha – vstup a užitečné informace

Propast Macocha pravděpodobně vznikla prolomením klenby velkého podzemního dómu, kterým protéká podzemní říčka Punkva. Na dně propasti se nachází Horní a Dolní macošské jezírko. Pod hladinou Dolního jezírka se skrývají další podzemní prostory, prozatím prozkoumané do celkové hloubky propasti 187,5 metrů. Jezírko je spojené s řekou Punkvou a jeho velikost závisí na jejím průtoku. Za nízkého stavu vody vysychá a naopak za vysokého se může spojit s Horním macošským jezírkem.

macocha-vstup-1135388
Macocha se nachází nedaleko vesnice Vilémovice, vede k ní několik turistických cest i cyklotrasa.

Před návštěvou Macochy a jeskyní Moravského krasu, je dobré znát několik základních informací:

  • Macocha je druhá nejhlubší propast v ČR s hloubkou 138,5 m
  • Macocha je součástí Chráněné krajinné oblasti Moravský kras
  • Na Macochu se lze podívat z Horního i Dolního můstku a Punkevních jeskyní. 

Propast Macocha je turistům přístupná z vyhlídek Horní a Dolní Můstek. Obě vyhlídky nejsou nijak oplocené a jsou dostupné celoročně včetně zimy. Vstup na vyhlídky na Macochu je zdarma.

Macocha – doprava

Macocha se nachází v CHKO Moravský kras. Dá se zde dojet autem, to je třeba nechat na jednom z odstavných parkovišť. Pokud se cestuje vlakem, je třeba vystoupit ve stanici Blansko hl. n. a dále pokračovat autobusem č. 232 do zastávky Skalní Mlýn.

Využít lze také sezónní linku č. 226, která jezdí pod názvem Krasobus a zastavuje na zastávce Skalní Mlýn. Konkrétní spoje lze vyhledávat na IDS JMK. 

Autobusové a vlakové nádraží se v Blansku nachází 2 minuty od sebe. Cyklisté si mohou cestu z Blanska do Moravského krasu zkrátit cyklobusem. Využít lze linku 231 nebo linku 233. P

Macocha – možnosti ubytování

Propast Macocha se nachází asi 4 km severozápadně od Jedovnice. K Macoše vede několik turistických stezek, od Vilémovic červená, z Ostrova zelená, přes Kateřinskou jeskyni žlutá, také je tu jedna naučná stezka. Ubytování Macocha nabízí v chatách a chalupách, které lze nají na webu e-chalup.cz.

V okolí Macochy je řada možností ubytování v hotelech. Tipy na nejlepší ubytování u Macochy nabízí například Booking.com. Co dělat o víkendu? Propast Macocha a Punkevní jeskyně patří k nejhezčím místům v ČR. Jsou skvělým nápadem, kam o víkendu na výlet.