Keňa – země Masajů a safari

Afrika
kena-slon

Keňa je země východní Afriky. Její pobřeží omývá Indický oceán a rovník ji protíná takřka uprostřed. Významným příjmem republiky se stává cestovní ruch. Turisté z celého „západního světa“ zde nalézají nejen duševní osvobození od „civilizačních“ problémů, ale především velké množství národních parků s volně žijící exotickou zvěří.

Mnoho lidí odmítá exotickou dovolenou z finančních důvodů, kvůli dlouhému letu, nebezpečí některých chorob, vysoké kriminalitě nebo zkrátka z obav spojených s naprosto odlišnou mentalitou domorodců.

V dnešní době již ale není problém navštívit vzdálenou zemi s minimálním rizikem, troufám si tvrdit s naprosto stejným „nebezpečím“, které by hrozilo třeba v Itálii nebo Chorvatsku.

Dovolená sice vyjde o něco dráž než v oblíbených evropských destinacích, ale jistě stojí za to odpustit si potom luxus přímo na místě a do Afriky se podívat.

Dvoudenní safari stojí při troše štěstí 80 USD za osobu. Jednodenní sice vychází levněji, ale nemáte potom na prohlídku dostatečně dlouhou dobu, tedy není možné setrvávat na jednom místě, čekat na zvěř apod.

Skuteční „lovci dobrých záběrů“ se do krás národních parků vydávají na celé týdny, pro průměrného návštěvníka je asi ideální jedna noc.

Keňa v tabulkách

Hlavním městem Keni je Nairobi s více než 1 500 000 obyvateli, celkový počet obyvatel v zemi se pohybuje kolem 30 milionů. Rozloha činí něco málo přes 580 000 km², což je pro představu zhruba sedmkrát víc než plocha České republiky.

Mluví se zde mnoha kmenovými jazyky a dialekty, oficiálními jazyky jsou svahilština a angličtina. Národnostní i náboženské složení obyvatel je rozmanité. Stále ještě převládají kmenová náboženství (60 %), výraznou úlohu ve víře zdejších obyvatel má katolicismus (26 %).

Měnou Keni je keňský šilink (1 KES = 100 centů). Ceny v hotelech jsou srovnatelné s našimi, mimo turistické oblasti je mnohem levněji.

Smutné statistiky přijdou, začneme-li mluvit o životní úrovni. Kojenecká úmrtnost je zde velmi vysoká (90%) a mnoho lidí je HIV pozitivních (až 30 %). Keňané se dožijí průměrně 58 let, našli bychom zde 22 % analfabetů.

Kdo se ocitne v Keni, nemůže si odpustit výlet do jednoho z národních parků.
Kdo se ocitne v Keni, nemůže si odpustit výlet do jednoho z národních parků.

Velkým problémem je kriminalita, neodmyslitelně spojená s hlavním městem Nairobi, ale i s jinými turisticky frekventovanými místy. Na druhou stranu je ale nutno připomenout, že na vysokou kriminalitu upozorňují i někteří průvodci Českou republikou!

Historie Keni aneb britský čaj o páté

V období kolonialismu Afriky byla Keňa, stejně jako některé další země, považována za „součást“ Velké Británie. Roku 1895 zde Angličané vytvořili protektorát a jakási sounáležitost s britskou kulturou je zde patrná doposud. Např. všechny plakáty jsou tištěny v angličtině, pouze malými písmeny je doplněn svahilský překlad.

V turistických oblastech mluví většina obyvatel anglicky, v činnosti hotelů si lehce povšimneme snahy napodobovat západní zvyky. Překvapilo nás servírování tradičního čaje o páté.

Je docela paradox povídat si v jednu chvíli pod palmou s Masajem a pomocí „globusu“ z kokosového ořechu vysvětlovat, že „na vrchu a spodu jsou póly, kde je pořád sníh“ a za pár minut sedět v honosném křesle s porcelánovým šálkem v ruce.

Na počátku 20. století se obyvatelstvo skládalo z pestré směsi kmenů, které sem přišly ze západu a severu, a z arabských obchodníků, kteří se usadili na pobřeží. Britští farmáři si vybudovali sídla na vysočině.

První pokusy o prolomení tehdejšího zřízení a prohlášení samostatné republiky nastaly v 50. letech. Rostoucí nacionalismus vyvrcholil povstáním kikujské antikoloniální organizace Mau Mau pod vedením pozdějšího prezidenta Jomo Kenyatty. To bylo sice brutálně potlačeno, přesto zde byla 12. prosince1963 vyhlášena nezávislá republika.

Dvanáctý prosinec je v Keni slaven jako národní svátek. Bylo nám potěšením zúčastnit se místních skromných, přesto příjemných oslav.

Safari – nezapomenutelný výlet

Kdo se ocitne v Keni, nemůže si odpustit výlet do jednoho z národních parků. Jsou to jedna z posledních míst na světě, kde se ještě stále volně pohybují stáda buvolů, zeber, antilop a dalších zvířat. Vidět můžete geparda i lva, na děti zapůsobí sloni a žirafy, ornitolog ocení rozmanité druhy místního ptactva.

Ale nemusíme být biologové. Krásná neposkvrněná příroda, červená půda, opice na prašných cestách a akácie na obzoru okouzlí a nadchnou každého bez rozdílu.

Národní parky pokrývají 10 % území Keni. V čtyřiceti NP jsou zastoupena všechna možná životní prostředí od pouští přes hory až po vodní chráněné oblasti Indického oceánu. Zařízení pro turisty je zde velmi dobré, organizuje se mnoho výletů, ale je i možnost pronájmu vlastního auta. Safari lze absolvovat formou vyhlídkového letu v balonu.

Nejznámějším NP v Keni je nejspíš Masai Mara, kam každoročně přijíždí tisíce turistů za pozorováním migrace pakoní. NP Amboseli na hranici s Tanzanií se může pyšnit výhledem na nejvyšší horu Afriky, zasněžené Kilimandžáro.

Kromě dalších rezervací, jako je např. Meru, Mount-Kenya nebo Samburu Wildpark, stojí za zmínku NP Turkana při stejnojmenném jezeře. Přírodních rezervací je v této oblasti víc, táhnou se kolem 100 km pobřeží jezera a lákají návštěvníky především možností sportovního rybolovu.

Naše cesta za přírodou vedla do NP Tsavo. Jedná se o největší rezervaci v Keni, jeho výhodou je snadný přístup z přístavního města Mombasy.

V savaně a buši při pozorování slonů, buvolů, antilop, gazel, gepardů a lvů jsem zde prožila jedny z nejkrásnějších chvil života. Afrika má neuvěřitelný dar – dá vám pocit, že čas přestal existovat, opíjíte se štěstím ze života a nemyslíte na zítřky.

Všechno tu jde „puli, puli“ (svahilsky „pomalu“ – oblíbená slova místních obyvatel) a jediné, co má právě smysl, je přítomnost. Nádherná a neopakovatelná.

TIP: Místní africkou faunu lze pozorovat také v Mali. Významnou turistickou atrakcí jsou volně žijící hroši na řece Niger.

Masajové – lidé z pravěku

S Masaji jsme se seznámili hned po příjezdu do Mombasy. Na ulici mě odchytil milý vysoký černoch, zahalený v červenobílé dece a ověšený korálky, s dotazem, zda si ho vezmu. Ihned se na místě objevil jeho kamarád a začal mi vysvětlovat, že to nejde, že se nemůžu za jeho kolegu provdat, protože ještě neulovil lva.

Podle starých masajských zvyků je totiž právě tento čin důkazem, že chlapec vyspěl v muže. Nebo alespoň nám to říkali. O tradicích svého kmene mluvili se smíchem.

K vidění jsou žirafy, gepardi, lvi, sloni i rozmanité druhy ptactva.
K vidění jsou žirafy, gepardi, lvi, sloni i rozmanité druhy ptactva.

Pokud se ale vypravíme více do vnitrozemí, dál od centra turismu, nalezneme skutečné Masaje, kteří žijí prakticky stejně jako naši společní předkové před několika tisíci lety. I když je pravda, že tento kmen je do značné míry ovlivněn cizinci, obzvlášť si přivykli na peníze. Poplatek vyžadují za všechno od korálkového prstýnku po pořízení fotografie.

Masajové patří do skupiny Nilotů, vysokých, štíhlých černochů. Jsou známí svými tanci, při kterých muži skáčou z místa až metr do výšky, a vztahem k půdě. Vzhledem k tomu, že ji nemůžou používat jako stavební materiál ani pro pěstování plodin, jsou jejich příbytky vyrobeny z kravského trusu a živí se pastevectvím.

Méně známou tradicí je ženská obřízka. Aby ženy nebyly nevěrné, byl jim v dospělosti odříznut klitoris, takže při sexu potom na rozdíl od potěšení prožívaly velké bolesti.

Zajímavostí jsou vytahané uši. Ženy i muži si do lalůčků vkládají předměty, vzniklý otvor potom slouží nejen jako ozdoba, ale i na uchycení předmětů.

Snad nikde jinde si člověk tak dobře a jasně neuvědomí, jaké má v tom životě vlastně štěstí už jen proto, že se narodil v Evropě – v jedné z nejcivilizovanějších částí Země. Když potkáváme na ulicích Masaje, příslušníky přírodního (někteří lidé by jistě řekli „primitivního“) národu, snažíme se proplést kopci odpadků na chodnících a při projížďce okolím jsme nuceni neustále se strachovat o pneumatiky vypůjčeného vozu, nutí nás to k zamyšlení. Co se tady stalo, resp. nestalo? Pro pár vyvolených se na Zemi zastavil čas, jako by se jich netýkalo vše, co se děje kolem. Ačkoli se mobilní telefony a hifi-věže odvážně derou i sem, stále je možné najít původní obyvatele, kteří zatím neobjevili, jaké možnosti skýtá internet a splachovací záchod, kteří nevědí a ani nemohou vědět, co znamená stres a žaludeční vředy. Neznají náš svět a my můžeme být jen vděční, že máme možnost poznat alespoň částečně ten jejich.

(Cestovní deník, 14. 12. 2003, let Mombasa – Vídeň)

Je mi zvláštně. Sedíme před masajskou chatrčí a pozorujeme vyhasínající oheň. Je mi příjemně. Všimnu si staré, vyhublé paní a křehkého děťátka, které svírá v náručí. Je mi smutno. Rozhlédnu se kolem a vdechnu vůni přírody. Je mi zamyšleně. Slunce zapadlo, vracíme se. Miluji Afriku.

(Cestovní deník, 11. 12. 2003, NP Tsavo East)
DovolenáZajímavosti