Lednice – klenot jižní Moravy

ČeskoVýlety s dětmi
zamek-lednice

Lednicko-Valtický areál je snad nejznámějším historickým komplexem celé Moravy. Právem se řadí na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Tento klenot Moravy nabízí návštěvníkům především prohlídku Lednického zámku, který je obklopen krásnými zahradami. Můžete se zde projet na lodičkách, prohlédnout si krajinu z nedalekého minaretu, zajít do skleníku s tropickými rostlinami nebo navštívit akvárium Malawi, jež je plné exotických rybek.

Lednický minaret je vysoký přes šedesát metrů a byl postaven na přelomu 18. a 19. století v maurském slohu, který pro naše zeměpisné šířky rozhodně není příznačný. Lednický minaret je skutečně rarita – jde o největší stavbu tohoto druhu v neislámských zemích.

Zámecký park zdobí množství rybníků s malebnými ostrovy. Pokud se rozhodnete pro návštěvu zdejší oblasti, doporučujeme projet se na lodičkách. Z minaretu si budete moci komplex prohlédnout z ptačí perspektivy, pohled z hladiny nádrže zase zdůrazní detaily.

Historie zámku Lednice

Zámek Lednice stojí uprostřed romantické scenérie lesů, zahrad a rybníků na pravém břehu řeky Dyje. Jeho vlastnictví se připisuje rodu Sirotků a poté rodu Lichtenštejnů. Těm patřil zámek – středisko lednického panství – do roku 1945.

Historie vsi Lednice sahá do roku 1222, kdy zde byla vybudována tvrz. Později byla přestavěná na zámek, který je dnes známý v celé Evropě.

Interiér zámku si lze prohlédnout v rámci několika prohlídkových okruhů.
Interiér zámku si lze prohlédnout v rámci několika prohlídkových okruhů.

Po česko-uherských válkách v 15. století byla jižní Morava částečně vylidněna a muselo být zavedeno režijní hospodářství, s čímž souvisela úprava krajiny. Byl vybudován systém rybníků, který dal jakýsi základ pro vznik lednického parku.

Dnes tento park volně přechází v přírodní krajinu a je nazýván „zahradou Evropy“. Ony rybníky z 15. století hostí vodní ptactvo, pročež byly zařazeny do systému mezinárodních ornitologických rezervací.

V roce 1585 přebudoval Hartman z Lichtenštejna starou tvrz v renesanční zámek, který byl rodem od 17. století využíván jako rezidence.

Vlastním budovatelem rozsáhlého komplexu se však stal až Karel Eusebius. Celý svůj život zasvětil úpravě zdejší krajiny, a tak se stalo, že zde vedle krásného zámku vyrostly jako houby po dešti i hospodářské budovy.

Do svých služeb povolával významné umělce, kteří lednický park obohatili o řadu kašen, fontán a soch. Byly zakládány oranžérie, které se staly předchůdkyněmi dnešních skleníků.

Zámek se přeměnil v honosné barokní sídlo, které mělo za úkol jediné – do nejvyšší míry zpříjemňovat život šlechty. Pokud k němu přičteme jízdárnu a nádhernou zahradu, nemůžeme pochybovat o tom, že svůj účel plnil dokonale.

Později byla mezi rybníky vybudována alej, která spojila lednické a valtické panské sídlo.

V 18. století nastala velká úprava parku. Zámecká zahrada byla upravena do tvaru hvězdy a zdobila ji řada objektů – za všechny jmenujme například Janův hrad, Apollónův chrám nebo sloupořadí Tři Grácie. V této době byl také zbudován zámecký rybník s patnácti ostrovy.

Posledních úprav se dočkal Lednicko-valtický areál v 19. století. Část zámku byla přestavěna do empírového slohu, byl vybudován skleník a mezi ním a zámkem dali páni vytvořit květinovou alej. Život místních obyvatel zpříjemňovala kruhová jídelna, kulečníkový a hudební sál.

Později získal interiér novogotickou úpravu, ačkoli některé cenné starožitnosti byly zachovány. Park byl opět rozšířen a dnes můžeme směle prohlásit, že se Lednický zámek s okolím hrdě hlásí k nejvýznamnějším projevům vrcholného romantismu na území naší vlasti.

Nenechte si ujít…

Kromě prohlídky zámku a minaretu, plavby na lodičce a příjemné procházky vás v Lednicko-valtickém areálu čeká mnoho atrakcí.

Lednický park je zdoben řadou soch, kašen a fontán.
Lednický park je zdoben řadou soch, kašen a fontán.

Můžete se věnovat lukostřelbě, shlédnout ukázku lovu dravců, prohlédnout si výstavu českého surrealismu, pobavit se při vystoupení šermířů nebo se projet historickým kočárem. To vše v průběhu celé sezóny!

Pověst, která se vztahuje k Lednicko-valtickému areálu, vypráví o praotci Lichtenštejnů, člověku pracovitém, skromném, moudrém a dobrém.

Jak už to na světě bývá, matka příroda ho sice obdařila šlechetnými vlastnostmi, silou a odvahou, avšak nějak pozapomněla na dukáty, co by mu cinkaly v kapse.

Starý Lichtenštejn, ačkoli se tak ještě nejmenoval, doloval v podzemních štolách rudu, kopal od rána do večera, ale vydělal si jen na skromné živobytí. Protože byl ale poctivý a pracovitý, nikdy si nestěžoval na bolavá záda, bral svůj osud tak, jak přicházel a žil šťastně.

Jednoho dne se mu v podzemí zjevila zvláštní bytost, byl by přísahal, že viděl vílu. Mladá dívka pružné, útlé postavy se před ním objevila jako zjevení, přikrýval ji jen hedvábný modrý šál a zlaté vlasy až po paty. „Zde kopej,“ řekla překvapenému muži a zmizela.

Lichtenštejn byl příliš okouzlen na to, aby neuposlechl. Zaryl krumpáč hluboko do míst, kam dívka ukázala, a tu užasl snad ještě více než před chvílí.

Šedavá skála se rozevřela a vypadl z ní obrovský drahokam. Kámen se muži rozzářil v rukou jako tisíce hvězd, avšak Lichtenštejn byl člověk poctivý a nějaké bohatství mu nemohlo zakalit mysl. Zauvažoval a rozhodl se, že drahokam odnese knížeti, kterému patřila půda, do které kopal.

Mohli bychom se muži smát, jenže on byl dobrý, a proto se na něj štěstí konečně usmálo. Kníže byl potěšen horníkovou poctivostí, tak mu kámen vrátil a jako přívažek mu ještě poskytl kus vlastní půdy k obdělání.

Horník zde začal pracovat jako svobodný pán a podle drahého kamene si začali on i jeho potomci říkat páni z Lichtenštejna.