Amerika je název pro soustavu jámových vápencových lomů v Českém krasu, které jsou propojené podzemními štolami. Mezi nejznámější patří Velká Amerika, Malá Amerika a Mexiko, několik dalších větších i menších lomů se nachází v okolních lesích. Proč toto místo rozhodně navštívit?

Nachází se u obce Mořina v Českém krasu, poblíž hradu Karlštejn. Názvy jednotlivých lomů jsou druhotné a vzešly ze značné části z trampského prostředí. Konkrétně název Amerika je doložen pro samotu, nacházející se poblíž dolů, již z roku 1859.

V 19. století v Českém krasu vznikla řada nových vápencových lomů pro potřeby rozvíjejícího se průmyslu, zejména pak kladenských železáren a oceláren. V roce 1878 zde majitel hutí Pražská železářská společnost (Prager Eisen-Industrie Gesellschaft) se sídlem ve Vídni začal zavádět Thomasův způsob výroby oceli.

Právě thomasování místních, dříve špatně hutnitelných rud znamenalo velkou konjunkturu pro celý kraj a značný nárůst těžby potřebných surovin (železná ruda, uhlí, vápenec, žáruvzdorné suroviny) a další související výroby. Vápenec se v hutích používal jako struskotvorné činidlo při výrobě surového železa a zásadité činidlo při výrobě oceli.

Vzhledem k tomu, že staré lomy u Tachlovic nemohly již pokrýt narůstající spotřebu, bylo přikročeno k vyhledání a otevření nových ložisek kvalitního vápence.

Stávající část Kladensko-nučické dráhy byla od Tachlovic protažena do prostoru obce Trněný Újezd, kde 1. října 1891 Pražská železářská společnost otevřela lom Čižovec. Pro malou mocnost ložiska byla trať dále protažena až k obci Velká Mořina (Gross Morzin).

Vzhledem k tomu, že už v minulosti tvořily lomy u Trněného Újezda s Mořinou jeden organizační celek, bývá rok 1891 považován za rok otevření lomů u Mořiny. Vlastní ložisko v prostoru dnešních lomů Amerika bylo ale otevřeno až v roce 1900. Nezbytnou roli zde hrála železnice, tedy již zmíněná Kladensko-nučická dráha.

Dnešní lomy „Amerika“ byly nejprve otevřeny od východu z peronu „Kozolupy“. Po protažení železnice k místu tehdy zvaném „V soudném“ zde byl vybudován hlavní závod lomů Mořina. Toto místo dostalo název „Amerika“ podle nedaleké usedlosti Kopanina, zvané též „Amerika“. Z peronu „Amerika“ byl otevřen stejnojmenný lom.

Podle směru těžby a dopravy na obě jmenovaná nákladiště zde vznikly dva velké lomy „Amerika“ a „Kozolupy“. Lom Amerika byl rozdělen výrazným zlomem na dvě vzájemně posunuté části dnes nazývané „Velká Amerika“ a „Trestanecký lom“ („Mexiko“). Lom „Kozolupy“ dnes tvoří východní část Velké Ameriky.

Pozdější spojení lomu Amerika do jedné těžební jámy znemožnila halda založená na již zmíněném zlomu. Lomy byly na pěti patrech otevřeny několika štolami (1., 2., 3. patro), nižší obzory úklonnými jámami a hlavní vlečnou jámou. Ložisko bylo též rozfáráno dopravními mezipatrovými úpadnicemi, svážnými a několika kolmými jámami. Průzkumné chodby se až na malé výjimky nerazily.

Zanedbání řádného ložiskového průzkumu později způsobilo velké potíže hlavně v Budňanském a Severním ložisku, která byla neuváženě otevřena dlouhými překopy, znamenající značné investice. V Budňanech bylo naprojektováno několik hlubokých a rozsáhlých lomů, ale příčné zlomy ložisko rozdělily na posunuté bloky, které podle tehdejších mezí dobyvatelnosti nebylo možné dále rozšiřovat a spojovat. Pořádný průzkum zde proběhl až v letech 1943-44.

Ložiskové podmínky způsobily nedostatečné rozvinutí těžebních etáží, to prakticky znemožňovalo nasazení bagrů a znamenalo postupné zastavení těžby v Budňanech. Otvírka „Severního ložiska“ se nakonec pro značné zkrasovění nerealizovala vůbec, i když sem byl vyražen několik set metrů dlouhý „Severní překop“.

Při postupu Severního překopu byla v tzv. „Podložním ložisku“ zastižena přes jeden metr mocná dolomitizovaná poloha vápenců, která byla zkušebně těžena dvěma komíny na výrobu žáruvzdorného materiálu.

Během války byla prakticky vytěžena západní část lomu Amerika („Trestanecký lom“, „Mexiko“) i se souvisejícími pracovišti 10, 11, 12. Proto se začala připravovat otvírka hlubších pater tehdy opuštěného lomu Kozolupy, kde bylo možno nasadit bagry.

Po válce se těžba soustředila hlavně na východní část lomu Amerika a lom Kozolupy (obojí dnešní lom „Východ“ či „Velká Amerika“), dále v menším rozsahu na severně ležící lom v „Podložním ložisku“, dnes zvaný Lom u Kozolup a pracoviště „Nové 12“. Později se těžba přesunula na Čeřínku a Holý vrch.

V roce 1937 projevilo MNO zájem o tehdy opuštěný lom Holý vrch, kde se během roku 1938 začal budovat sklad chemických bojových látek. Tento nedostavěný sklad byl po válce odtěžen.

Později, během roku 1944 byly, podobně jako mnohá jiná místa, lomy v oblasti Ameriky a Holého vrchu zvažovány pro případné umístění podzemní zbrojní výroby, ale vzhledem k různým okolnostem se tyto plány nerealizovaly.

Veškeré zkazky o podzemní výrobě v oblasti Amerik patří do oblasti mýtů. V Trestaneckém lomu fungoval za druhé světové války pracovní tábor pro zločince a v letech 1945-1946 zde byli umístěni z různých důvodů uvěznění či v zajetí držení Němci.

V roce 1945 byla celá Pražská železářská společnost znárodněna. Od roku 1946 byla přejmenována na Středočeské uhelné a železnorudné doly, n.p. se sídlem v Kladně. V roce 1950 byl vytvořen podnik nový, Železnorudné doly n.p. Nučice, kam přešly i vápencové lomy Mořina.

S nástupem komunistického režimu došlo také ke zřízení tábora nucených prací pro politické vězně v Trestaneckém lomu, jenž byl v provozu mezi lety 1949 a 1953, zařízení je označováno jako jeden z nejhorších komunistických pracovních táborů pro politické vězně, pamětníky zvaný „český Mauthausen“ či „vápencové peklo Mořina“.

V souvislosti s útlumem těžby železné rudy v Nučicích přešel v roce 1958 celý tento podnik pod Železnorudné doly a hrudkovny n.p. Ejpovice. Během konce padesátých a počátkem 60.let se těžba postupně přesouvala na lom Čeřinka.

Za rok ukončení důlního provozu v oblasti Ameriky lze považovat rok 1963, k definitivnímu ukončení však došlo až v roce 1964. Menší pracoviště „komíny“ v Budňanech byly po skončení války postupně opuštěny. V roce 1945 pracoviště 15 („Příroďák“) a tzv. „Pusťák“, do roku 1948 „Velká Hora“, v roce 1958 lom Školka (tzv. „Malá Amerika“).

Po útlumu se lomy Mořina, Holý vrch a Tetín v roce 1964 staly samostatným závodem Železnorudných dolů a hrudkoven Ejpovice (pozdější RND Ejpovice) a zaměřily se na výrobu kameniva a doplňkové činnosti. Roku 1977 závod přešel pod n.p. Rudné doly Příbram.

V roce 1993 byl závod privatizován a začleněn společností ČEZ. V lednu 1994 pak došlo spolu se společností Českomoravský cement a. s. k ustavení společnosti „Lomy Mořina, spol. s. r. o.“. V současnosti probíhá těžba vápenců pro odsiřování elektráren, saturačních vápenců pro cukrovary a výrobu cementu. Závod vyrábí kamenivo v lomech Čeřinka, Holý vrch a Tetín.

Systém lomů Amerika je ale již využíván druhotně a jen z malé části, neboť v jeho areálu se nachází sídlo firmy a je zde částečně zpracováván a nakládán na železnici materiál z Čeřinky.

Publikováno: 30. 11. 2020