cervena-lhota-2

Proč se Lhota červená?

Červená fasáda je tím, díky čemu si zámek Červená Lhota každý pamatuje. O tom, jak k červené barvě přišel, se vypráví zajímavá legenda.

Bedřich Kamarýt ve své próze Kábové z Rybňan popisuje pohnutí hlavního hrdiny, rytíře Káby, ve chvíli, kdy je svědkem strašlivého skonu své ďáblem posedlé manželky.

Zde v této síni jsem učinil před křížem otci svatý slib, že neuvedu do domu našeho ženu nevěřící. Než, kde je kříž? Stěna, na které visel, je prázdná!“ Probíhá všecky komnaty, nikde ho nelze nalézt. Tu jej pojímá přehrozná lítost. „Otče,“ volal, „ co se to děje, paladium našeho rodu je pryč! Oh, toho duše má nesnese!“ Přistoupí k oknu, rám jest přeražen, zdá se, že na rozbitých kusech skla lpí krev. Jakoby ledová ruka srdce mu smáčkla, ohromen hledí dolů do té syčící propasti, nyní ví vše, co se stalo.

Bedřich Kamarýt, známý regionální malíř, spisovatel a v neposlední řadě dlouholetý zdejší farář, koncipuje tuto povídku jako jakousi parafrázi místní krajové pověsti o nehodné zámecké paní, kterou odnesl čert.

I zde se setkáváme s krásnou zámeckou paní, kterou oknem odnese čert, její tělo není nikdy nalezeno a jen krvavé stopy na bělostných stěnách zámku svědčí o jejím strašném konci. Nesmazatelné skvrny jsou posléze podnětem k provedení krvavě červeného nátěru zámeckých zdí.

K tomuto základnímu lidovému syžetu Kamarýt připojuje motiv konfesijního sporu mladého šlechtického páru a přidává rekvizitu – památný starý krucifix, který se jako symbol katolicity a pravověrnosti starého rytířského rodu prostupuje prózu v několika paralelách. V okamžiku tragického ďáblova ataku musí být odmrštěn a zneuctěn.

Co je na tomto romantickém vyprávění pravdy? Je to jen lidová báchorka vkusně stylizovaná do dojemně nabádavého textu katolického kněze?

Odpověď je složitější. Zdá se, že žádná dáma ze zdejších oken nikdy nevypadla. Všechny dostupné historické prameny o tom mlčí. Odnesl-li někoho ďábel patrně zjistíme ještě hůře, protože o spáse či zatracení zdejších majitelů nemáme pochopitelně žádné písemné svědectví. Přesto se zdá, že příběh nemůžeme jen tak jednoduše odsunout do oblasti pověstí.

Autor vyprávění poměrně rafinovaně použil motivy ze zdejších zámeckých dějin, které záměrně, snad s pietní úctou k nebožtíkům, zcizil, vložil do umělých příběhů smyšlených postav. Zrnka pravdy jsou tak roztroušena ve fiktivním textu.

První pravdivý moment jsou hádky a sváry probíhající za zámeckými zdmi. Dědici stavebníka zámku Jana Káby, Bohuchval a Jiří, se spolu přeli o majetek. Dle svědectví kronikářů si jejich manželky vjely do vlasů tak, že nezřídka tekla krev. Tento spor měl i náboženský aspekt, neboť Bohuchval byl katolík, Jiří utrakvista. Zde tady máme další pravdivý motiv – konfesijní spor.

Červená fasáda je tím, díky čemu si zámek Červená Lhota každý pamatuje.
Červená fasáda je tím, díky čemu si zámek Červená Lhota každý pamatuje.

Skutečná je také rekvizita příběhu – památný starý krucifix rodiny Kábů. Ten je dodnes chován v kostele sv. Ottona v Deštné. Ostatně i červená barva je na zámku nepůvodní.

Stavba byla skutečně původně bílá, červenou barvu získala až začátkem 17. století. V té době se také objevuje poprvé místní jméno Červená Lhota. V tomto kontextu je tedy možné považovat celou pověst za etymologickou.

V jakých filmech a seriálech se objevila?

Hudební pohádka režírovaná Vlastou Janečkovou, kde pohádkový pár, princeznu Zlatovlásku a Jiříka, ztvárnili Jorga Kotrbová a Petr Štěpánek, nedávno oslavila 40. výročí.

Původní pohádka Karla Jaromíra Erbena se dočkala řady zpracování ve formě divadla, baletu i filmu včetně loutkového. Pohádka z roku 1973 je ale bezesporu nejpopulárnější verzí a svůj podíl na tom má i zámek krále s dvanácti dcerami, který si ve filmu zahrála Červená Lhota. Druhým královským sídlem v pohádce byl zámek Sychrov, v jehož kapli se odehrála svatba Jiříka a Zlatovlásky.

Ačkoliv je Petr Vok z Rožmberka spjat s jižními Čechami, Červená Lhota v majetku Rožmberků nikdy nebyla. Výjimkou jsou ale filmy o panu Vokovi, kterého ztvárnili Miloš Kopecký a o devět let později Martin Růžek, a které se z části odehrávají právě na Červené Lhotě. Oba filmy vznikly pod režisérským vedením Karla Steklého a kromě Červené Lhoty si v nich zahrál třeba zámek v Jindřichově Hradci.

Jediný případ v historii, kdy z nádvoří Červené Lhoty vzlétl balón, je spjat s posledním filmem o Panu Tau, natočeným v roce 1988. Režisér Jindřich Polák musel kvůli těmto záběrům řídit natáčení z helikoptéry.

Další z milých pohádek, jejichž princezny obývaly červenolhotecké pokoje. V pohádce se objeví bývalý zámecký mlýn, kaple, zemědělský dvůr i prádelna. Pohádka režírovaná Libuší Koutnou vznikla v roce 1986 a je tedy další, kde je možné vidět v té době ještě neopravenou a do růžova vybledlou fasádu zámku.