Arménie má historii delší než většina evropských zemí. Je známá svou krásnou krajinou, kuchyní, kulturou a historií. Arménie byla první zemí, která oficiálně přijala křesťanství, a proto se tu nacházejí jedny z nejstarších kostelů a klášterů na světě, ležící v mimořádně krásné přírodě.

Arménie je neprávem opomíjena jako turistická destinace, avšak ten, kdo ji navštíví, najde zde bohaté kulturní dědictví, starobylé památky a vynikající jídlo. Přátelskou atmosféru a bohaté možnosti pro extrémní sporty.

Dějiny Arménie

Arménie je jednou z nejstarších křesťanských civilizací, první kostely zde byly založeny již ve 4. století. V pozdějších staletích často oscilovala mezi byzantskou, perskou, mongolskou a tureckou nadvládou a také obdobími nezávislosti.

Arménie byla první zemí na světě, která přijala křesťanství jako státní náboženství. Stalo se tak v roce 301 n. l. V zemi se začaly ničit pohanské chrámy a stavět křesťanské kostely. Úplně prvním byla katedrála v Ečmiadzinu, která se stala první křesťanskou katedrálou na světě. Proto je město Ečmiadzin považováno za náboženské centrum všech Arménů.

Dnes jsou náboženské památky křesťanství k vidění všude po celé Arménii. Jejich majestátní středověká architektura v kontrastu s působivou okolní krajinou vytváří úchvatnou podívanou. Průvodci doporučují navštívit tajemný klášter Geghard, napůl vytesaný ve skále a starý více než 800 let.

Případně přeletět přes hlubokou soutěsku ke klášteru Tatev, perle arménské středověké architektury, nebo navštívit vězení, kde trpěl Řehoř Osvětitel v klášteře Khor Virap.

Dějiny Arménie předkládají bohatou historii a klíčové události:

• 6. století př. n. l. – první Arménie založena za vlády Orontidů jako součást Achaimenovské říše.
• Od roku 190 př. n. l. – království se stává plně suverénním
• 95-66 př. n. l. – za vlády Tigrana Velikého se Arménie stává nejmocnějším královstvím na východ od Římské republiky
• 301 n. l. – Tiridates III. arménský ustanovuje křesťanství státním náboženstvím
• 428 – Arménie se stává součástí Sasánovské říše
• 660-750 – křesťanská Arménie je začleněna do Umajjovského chalífátu
• 884 – Arménie znovu získává nezávislost za vlády Ašota I.
• 1045 – Byzantská říše dobývá Arménii
• 1071 – Seldžučtí Turci porážejí Byzantince a po bitvě u Manzikertu dobývají Arménii
• 12. století – Arméni vyhánějí Seldžuky a zakládají částečně nezávislé knížectví
• 1230 – Mongolové dobývají Arménii
• 16. století – Arménie rozdělena mezi Osmanskou říši a íránskou dynastii Safavidů
• 1813-1828 – po rusko-perské válce v letech 1804-1813 a rusko-perské válce v letech 1826-1828 je Írán nucen postoupit východní Arménii Rusku; západní Arménie zůstává pod osmanskou kontrolou
• 90. léta 19. století – v rámci Osmanské říše začala působit Arménská revoluční federace neboli dašnakové. Jejich cílem je jak politická reforma, tak i širší cíl vytvořit nezávislou Arménii
• 1894-96 – osmanský sultán Abdul Hamid II. organizuje masakry Arménů v reakci na rostoucí arménský politický tlak, při nichž je zabito 80 000-300 000 lidí
• 1915-1917 – Osmanská vláda zmasakrovala nebo deportovala 600 tisíc až 1,5 milionu Arménů z jejich vlasti v Anatolii do dnešní Sýrie. Arménie považuje toto vyvražďování za akt genocidy
• 1918 – po porážce Osmanské říše v první světové válce vzniká nezávislá Arménie, která je však o čtyři roky později začleněna do Sovětského svazu
• 1989 – začíná konflikt o Náhorní Karabach s Ázerbájdžánem
• 1991 – Arménie vyhlašuje nezávislost
• 1994 – Arménie, Ázerbájdžán a Náhorní Karabach podepisují dohodu o příměří. Etničtí Arméni nadále kontrolují Karabach
• 2009 – Arménie a Turecko se dohodly na prozatímním plánu normalizace diplomatických vztahů, avšak následně dohodu neratifikovaly
• 2015 – Arménie oficiálně vstupuje do Euroasijské celní unie vedené Ruskem, protože se rozhodla nepodepsat dohodu o přidružení k EU
• 2018 – Po masových protestech končí dlouholetá vláda Republikánské strany
• 2020 – Ázerbájdžán získává zpět rozsáhlé území v okolí Náhorního Karabachu. V konfliktu je zabito přibližně 3 000 ázerbájdžánských a 4 000 arménských vojáků

Dějiny Arménie jsou velmi bohaté a historie se zapisuje každým dalším dnem. Zejména kvůli reálné hrozbě pokračujícího konfliktu mezi Arménií a Ázerbajdžánem.

Arménie – mapa

Jak si v atlase světa stojí Arménie? Mapa dává jasně na srozuměnou, že vnitrozemská země na Kavkaze, na západě sousedí s Tureckem, na severu s Gruzií a jejím hlavním městem Tbilisi, a na východě s Ázerbájdžánem. Arménie je stát a bývalá sovětská republika v hornaté oblasti Kavkazu mezi Asií a Evropou.

Vlajka Arménie

Vlajka Arménie – současný design v červené, modré a oranžové barvě (oranžová je často označována jako „barva meruněk“, které jsou arménským ovocem) byl přijat v roce 1990.

Arménská vlajka se mnohokrát měnila, zejména v letech 1800 a 1900, přičemž po rozdělení Perské a Osmanské říše vlajka na nějakou dobu přestala zcela existovat a v roce 1885 byla vytvořena vlajka Arménie nová, která se pak v průběhu let opět měnila, až byl přijat současný design.

Hlavní město Arménie

Jerevanu se říká růžové město, ovšem málokdo se do něj zamiluje na první pohled. Kdo však hlavní město Arménie hned nezavrhne a dá mu druhou šanci, je velká pravděpodobnost, že objeví pravou tvář Jerevanu a bude se tam chtít vracet co nejčastěji.

První a nejdůležitější je úžasná kavárenská kultura. Město je doslova plné kaváren. Jsou v každém parku, na každém náměstí, ve většině ulic a bez ohledu na denní dobu byly vždy plné lidí. Protože Arméni mají rádi dobrou kávu, kvalita nápojů bude výjimečná, a přitom nezruinuje rozpočet.

Jerevan je také skvělým příkladem sovětského města, jehož centrum je naplánováno jako kruhové, aby připomínalo slunce. Jeho autorem je Alexander Tamanyan, jehož pomník se hrdě tyčí v centru města vedle slavné Kaskády.

Hlavní třídy a ulice jsou široké, je tu spousta zeleně s četnými lavičkami k posezení a odpočinku, pěší třída – domov nóbl obchodů a drahých bytů – spojuje dvě hlavní náměstí (naplánoval ji Tamanyan už v roce 1924, avšak postavena byla až v roce 2007).

Když se plánovalo centrum Jerevanu, bylo město jen provinčním městečkem, přesto mělo za cíl stát se dokonalou sovětskou metropolí s nejméně 200 000 obyvateli (v dnešní době je to pětkrát více). Pro dosažení této velikosti bylo bohužel zničeno mnoho starých, historických budov.

Ze starého Jerevanu se téměř v centru nachází pouze jedna čtvrť – Kond. Úzké uličky, prádlo visící mezi starými domy, veřejné studny, všechno tak nějak zrezivělé – takový je Kond.

Bohužel se to pomalu mění, byla otevřena dvě nákupní centra, ovšem stále jsou parky plné kolotočů nebo vůně čerstvého popcornu, na náměstí Republiky se konají světelné a zvukové show, lidé rádi tráví čas společně, venku v kavárně, parku nebo na procházce.

Hlavní město Arménie je také městem umění. Nejen hlavní atrakcí je kaskádový komplex, který slouží jako Cafesjianovo muzeum umění – místo plné opravdu zajímavého současného umění ze sbírky zakladatele. Spousta exponátů se nachází v parku vedoucím ke Kaskádě, na schodišti komplexu, nebo uvnitř. Město je plné pomníků slavných Arménů, uměleckých instalací a pomalovaných bran.

Hora Ararat

Není možné navštívit hlavní město Arménie, Jerevan, aniž by si návštěvníci všimli jeho nádherné přírodní dominanty, hory Ararat. Tato emotivní a respekt vzbuzující hora je krásná v každém ročním období. Hora Ararat byla tradičně pro všechny Armény symbolem vlasti a zůstává jím dodnes.

Ararat je známý jako biblická hora, protože byl zmíněn v Bibli během příběhu o velké potopě. Podle vyprávění se Noemova archa zastavila právě na této hoře a po nějaké době se Noe se svou rodinou usadil v Araratském údolí.

Přestože je Ararat viditelný z mnoha částí Jerevanu, pro nejkrásnější pohled je nejlepší vystoupat na vrchol kaskády nebo se vydat na vyhlídku v Parku vítězství. Pokud chce mít turista opravdu úchvatný výhled, měl by vyjet z Jerevanu ke klášteru Khor Virap, kde bude mít každý pocit, že se hory téměř dotýká.

Arménie – náboženství

Arméni jsou křesťané. Arménská apoštolská církev je jedinečná. Má velmi blízko k pravoslaví, avšak není s ním totožná, protože hlásá monofyzitismus. Podle tohoto pojetí nemá Kristus dvě přirozenosti – božskou a lidskou, nýbrž pouze jednu – božskou.

K odpojení arménské církve od byzantské došlo v roce 554 v dvinské církevní katedrále. Od 13. století se Vatikán neúspěšně pokoušel rozšířit svůj vliv v Arménii. V čele Arménské apoštolské církve stojí nejvyšší patriarcha-katolikos všech Arménů.

Před přijetím křesťanství byli Arméni, stejně jako mnoho jiných národů, pohané. V 6. – 4. století byl hlavním bohem Hyke. V mýtech vystupuje jako lovec obrů a jeho jméno neslo jedno ze souhvězdí (Orion).

Arménie je známá jako první země na světě, kde bylo křesťanství přijato a prohlášeno za státní náboženství. Arménská církev se také nazývá gregoriánská církev. Tento název se používá v procesu vycházejícím ze skutečnosti, že přijetí křesťanství je spojeno se jménem svatého Řehoře Osvětitele.

Ten před přijetím křesťanství aktivně kázal, skrýval se před pronásledováním a podle legendy byl dokonce uvězněn. Když král Tiridates změnil svůj postoj ke křesťanství, Řehoře Osvětitele osvobodil a přijal od něj křest.

Křesťanství se v Arménii začalo šířit již v 1. století n. l. díky apoštolům Bartoloměji a Fadeovi. Proto se církev nazývá arménská apoštolská. Ve 4. století se křesťanství velmi rozšířilo, a to navzdory brutálnímu pronásledování křesťanů, podobně jako ve starém Římě. Datum přijetí křesťanství je rok 301.

Stalo se tak za vlády krále Tiridata III., který nejprve křesťany pronásledoval a poté se svou rodinou a dvorem přijal novou víru a nařídil pokřtít všechen lid, všechny obyvatele arménské země, od mladých až po staré.

Arménská církev sehrála v dějinách svého národa velmi důležitou roli, neboť po ztrátě nezávislosti se stala národní organizací, která převzala mnoho funkcí státní moci. Katolikos byl nejvyšším soudcem, podílel se na tvorbě občanských zákonů, svolával radu – nejvyšší poradní orgán arménské světské a duchovní šlechty a byl také její hlavou.

Církevní hierarchové se podíleli na realizaci zahraničněpolitických vazeb. Ve středověku byla církev základem rozvoje kultury, vědy a přispívala ke školství. Arméni se ke své církvi chovají s úctou a respektem, chrání ji. Uvědomují si, že bez církve by nebylo národa.

Ve jménu své víry šli Arméni do velkých obětí a hašteření. Když se například perský král Jezdigerd II. pokusil násilím převést Armény na zoroastrismus, aby národ asimiloval, vypuklo povstání, které trvalo třicet čtyři let. Násilné represe lid nezlomily a Peršané přijali křesťanství jako státní náboženství Arménie.

Všechny význačné památky arménské architektury jsou tak či onak spojeny s církví a náboženstvím – kostely, kláštery, paláce katolíků. Arménie – náboženství je duchem národa, jeho silou a největší pýchou.

Arménie – počasí

Díky příznivému klimatu a hřejivým slunečním paprskům poskytuje arménská země svým obyvatelům obrovské množství šťavnatého ovoce a zdravé zeleniny. Každoročně v létě a na podzim jsou pulty obchodů přeplněné nejrůznějším ovocem, bobulemi a zeleninou.

Při návštěvě nelze neochutnat proslulou zlatou arménskou meruňku, která každoročně pohlcuje jasné paprsky arménského slunce a zaručeně potěší svou jemnou chutí a vůní. Pouze zde si lze vychutnat lahodnou hrušku prunus armeniaca, která je považována za jednu z typických chutí Arménie. Počasí přeje jejímu dokonalému zrání.

Arménie – dovolená

K jednomu z nejkrásnějších výtvorů středověké arménské architektury, klášteru Tatev, který byl postaven v 9. až 13. století, se lze dostat po lanové dráze, která je shodou okolností nejdelší na světě (5,8 km). Není to nic pro ty, kteří mají strach z výšek, protože ta dosahuje 320 metrů nad malebnou soutěskou řeky Vorotan.

Jezero Sevan se nachází tak vysoko v horách, že když si návštěvník sedne na břeh, zdá se, že se vodní hladina za chvíli dotkne oblohy. Toto úžasné jezero je největší a možná i nejkrásnější na Kavkaze. Čistá sladká voda se v něm ohřívá jen uprostřed léta, což znamená, že je ideálním místem pro zchlazení v horkém dni.

Jezero, kterému místní říkají „Arménské moře“, je obklopeno horami. Každou hodinu se mění barva vody, od azurové přes tyrkysovou až po tmavě modrou. Prohlédnout si lze také klášterní komplex Sevanavank, postavený v roce 874, který se nachází nedaleko.

Arménská kuchyně

Arménská kuchyně je jednou z nejstarších v Evropě a nejstarší na jižním Kavkaze. Zdejší pokrmy jsou rozmanité a chutné díky množství koření, bylinek a divokých květin. V Arménii, a zejména v Jerevanu, je mnoho tradičních restaurací, které nabízejí velký výběr místních jídel.

Pro začátek si lze objednat spas, krémovou a nízkokalorickou polévku připravovanou z fermentovaného arménského jogurtu (matsun). Jako druhé arménskou kyuftu (masové kuličky) nebo tolmu (vinné listy plněné mletým masem).

Určitě se vyplatí ochutnat šťavnatý gril nebo khorovats, jak říkají místní. Jeho příprava je skutečným rituálem, kterého se podle tradic účastní pouze muži. K svačině poslouží bílý arménský sýr a basturmu (sušené maso s kořením), nebo pravý zeleninový arménský salát.

Tu si lze zabalit do lavaše, arménského národního pita chleba zapsaného na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jako dezert je nejlepší volbou arménská gata, listové těsto, které se rozplývá v ústech.

Arménie – nákupy

Mnoho historiků považuje Arménskou vysočinu za rodiště východního koberce. Arménská tradice tkaní koberců je od pradávna proslulá svou vysokou a jedinečnou kvalitou v zemi i v zahraničí. Historie arménského tkalcovství koberců je možné spatřit v galerii a továrně Mgeryan Karpet. Zde jsou stará díla z 16. až 19. století.

Pro dobrý nákup lze navštívit také Vernissage, veletrh suvenýrů pod širým nebem, který se nachází nedaleko náměstí Republiky v Jerevanu. Je jím proslulá celá Arménie. Ceny jsou více než přívětivé. Jarmark nabízí širokou škálu věcí, starožitnosti, staré koberce, stříbrnou keramiku, hrnčířské výrobky, národní hudební nástroje, vázy z onyxu a mnoho dalšího.

Arménie – nejchutnější voda na světě

Voda v Arménii je považována za jednu z nejbezpečnějších a nejchutnějších na světě. Tajemství spočívá v tom, že pochází z čistých přírodních zdrojů. Dalším unikátem Jerevanu je, že jsou téměř na každém rohu rozprostřeny malé fontánky s pitnou vodou.

Na počest svého 2 750. výročí dostalo město na každý rok 2 750 malých fontánek. Výročí už dávno pominulo, avšak fontánky zůstaly a každý se může zdarma napít čisté studené vody.

Arménie – extrémní sporty

Díky hornatému terénu a příznivému klimatu je Arménie skvělým místem pro extrémní sporty. V posledních letech je oblíbená zejména pro paragliding. Místa k létání v arménii jsou rozmanitá a malebná s předvídatelnou makrometeorologií.

V létě se lze těšit také na rozšířenou pěší turistiku a trekking. Turisté často volí výstup na horu Aragats, nejvyšší bod Arménie (4 090 m n. m.). V zimě má země vynikající podmínky pro milovníky lyžování a snowboardingu.

Nejoblíbenějším lyžařským střediskem je Tsaghkadzor, který disponuje čtyřrychlostní sedačkovou lanovkou, vybavenou moderní a bezpečnou technologií a více než desítkou dobře vybavených sjezdovek. Ve srovnání s jinými evropskými destinacemi je Arménie skvělou alternativou pro lyžování, kde je k dispozici vybavení za přijatelné ceny.

Pohostinná Arménie

Staré arménské přísloví říká, že „host je dar od Boha“. Při každé příležitosti radosti nebo štěstí Arméni rychle prostřou stůl pro příbuzné a přátele. Arméni také vřele vítají cizince a chtějí udělat vše pro to, aby se ve vlasti cítili dobře.

Mnoho turistů zdůrazňuje, že nikde jinde se nesetkali s takovou pohostinností jako v Arménii. Proto by turisté neměli být překvapeni, když je během cesty úplně cizí lidé pozvou k sobě domů a pohostí nejrůznějšími dobrotami. A je velmi pravděpodobné, že na konci cesty turisté získají dobré arménské přátele, kteří se s nimi budou chtít opětovně setkat.

Arménie – válka

V září roku 2022 se na arménsko-ázerbájdžánské hranici rozhořely boje, které však díky diplomacii na vysoké úrovni nepřerostly v plnohodnotnou válku. Vzhledem k tomu, že mírové rozhovory slábnou a Baku má silnější vojenskou pozici, zůstává riziko obnovení střetů vysoké.

Co na to Arménie? Válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem by si vyžádala obrovské lidské ztráty, podkopala by cíl EU, Ruska a USA snížit napětí v regionu a zasévala by další nestabilitu do nestabilní Eurasie. Proto EU situaci na hranicích monitoruje.

Brusel by měl monitorovací misi vybavit odpovídajícími zdroji a také flexibilním mandátem, který by podpořil komunikaci a spolupráci mezi stranami. Měl by usilovat o spolupráci s Baku pro tuto misi, včetně přeshraničního přístupu, a umožnit pracovníkům mise spolupracovat s ruskými pohraničníky.

Arménie a Ázerbájdžán jsou nepříjemně blízko zahájení další války. V průběhu roku 2022, i když se zprostředkovatelé snažili o uzavření komplexní mírové dohody, došlo ke třem velkým bojům, které ukázaly nestabilitu situace.

Vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán má větší vojenskou převahu a Rusko je rozptýleno válkou na Ukrajině, jen máloco brání Baku, aby v případě, že mu dojde trpělivost s rozhovory, prosazovalo svou převahu na této nové frontě. To by mohlo obě země uvrhnout zpět do války, která by si vyžádala značné lidské ztráty a poškodila by celý jižní Kavkaz.

Je otázkou, zda a kde se boje rozhoří příště. Baku, obohacené o energetické zdroje, nadále posiluje svou vojenskou sílu a sebevědomí. Arménie se naopak snaží doplnit své zásoby zbraní, přičemž její tradiční bezpečnostní partner, Rusko, hromadí výzbroj pro svůj konflikt na Ukrajině.

Publikováno: 19. 4. 2023