Tunisko je sice jen malou částí severní Afriky, avšak jeho historie a rozmanité přírodní krásy by stačily na zemi mnohonásobně větší. Země s příjemným, pískem lemovaným pobřežím Středozemního moře, které voní jasmínem a mořským vánkem, a kde jsou ryby na talíři vždy čerstvé, je hlavním místem pro dovolenou plnou slunce, písku a moře.

Tunisko destinace, kde lze během několika dní prozkoumat odlišné kultury a neuvěřitelné krajinné extrémy – zalesněné pobřeží na severu, saharské písečné moře na jihu. A také zjistit, kolik stojí velbloud či jak dlouho vydrží vebloud bez vody.

Posvátný uctívaný velbloud nebo hospodářské zvíře?

Velbloudi v mnoha lidech vyvolávají romantické představy pouští a kočovníků v pláštích, kteří celé dny cestují po pouštních píscích. Méně se ví, že velbloudi jsou víceúčelová zvířata chovaná pro mléko, maso a vlákno a představují jednu z hlavních zemědělských činností v saharské oblasti jižního Tuniska.

Celková populace velbloudů v Tunisku přesahuje 56 000 kusů, z nichž 96 % se nachází na jihu země. Tato odolná zvířata jsou chována na rozsáhlých pastvinách a hrají klíčovou roli při stabilizaci pasteveckých lidských populací, neboť jsou zdrojem příjmů pro mnoho rodin.

Putování pouští na hřbetu velblouda

Velbloudi jsou v Tunisku starobylým dopravním prostředkem. Jsou to odolná a silná zvířata, která jsou ideální pro cestování pouštním pískem.

Při návštěvě Tuniska stojí za to využít služeb místních agentur a jízdu pouští na velbloudovi vyzkoušet na vlastní kůži. Je to zážitek, na který se nezapomíná.

TIP: Kam na luxusní dovolenou? Například na africké ostrovy Kapverdy, které nabízejí zajímavou směsici kultury divoké Afriky a umírněnější Evropy.

Noc na Sahaře

Chce-li turista zažít kouzelný zážitek, měl by přenocovat na Sahaře. Přenocování na Sahaře je nejlepší způsob, jak poznat poušť.

Západ slunce, který čeká na turisty na konci dlouhého dne stráveného putováním po dunách, je hodnotnou odměnou.

Jakmile se setmí, rozdělá se nomádský oheň, na kterém se připravuje večerní jídlo. Táborníci obvykle obědvají misky s jednoduchým dušeným masem a chlebem, k nimž se podávají hrnky mátového čaje, aby se při klesajících teplotách zahřáli.

Vzhledem k tomu, že na Sahaře není světelné znečištění, je pozorování hvězd nezapomenutelnou noční aktivitou. Nehybná černá obloha posetá hvězdami je mystickým výjevem a jednou z největších atrakcí, které Sahara nabízí.

TIP: Afrika je plná překvapení. V Tanzanii se nachází jedna z nejnavštěvovanější hor světa. Jedná se o takzvaný pěší vrchol. Lidé z celého světa se vydají na výstup na Kilimandžáro, které je na vrcholku tvořeno arktickou zónou. A co teprve dovolená v neprozkoumané Nigérii?

Jaký je život v poušti?

Život v pouštích je těžký kvůli nedostatku potravin a vody. Rostliny, zvířata i lidé se však různými způsoby přizpůsobili a v pouštích dokáží přežít. Jak tedy některé rostliny a živočichové v takovém počasí přežívají?

V poušti žijí kromě velbloudů a kaktusů i jiné živé organismy. Dokonce zde v minulosti žily prosperující civilizace s celkovým počtem téměř 1 miliardy obyvatel.

Přizpůsobení rostlin v pouštích

Kaktusy nejsou jedinými druhy rostlin, které mohou přežít v poušti. Dalšími příklady jsou mesquity, šalvějové keře, krátké trávy a kreozotové keře. Zajímavým aspektem pouštních rostlin je jejich životnost, protože mnoho pouštních rostlin žije každoročně nebo vydrží jen jednu sezónu.

Jejich semena však mohou zůstat dlouho v klidu, pokud nastane období velkého sucha, které je v pouštích velmi časté. Jakmile zaprší, i když jen málo, semena okamžitě vyklíčí a začnou růst.

Ve velmi krátkém časovém úseku jednoho roku stihnou rostliny vyrůst, vykvést, vytvořit semena a uschnout. Tato vlastnost rychlého růstu dokáže rychle proměnit pouště v „zázračnou zemi květin“ téměř přes noc, pokud se jí dostane dostatečného množství deště.

Kořeny a listy v poušti

Víme, že rostliny přijímají vodu prostřednictvím kořenů. Pouštní rostliny mají vysoce přizpůsobené kořeny, které rostou hluboko do země a z hloubky přijímají vodu.

Když v poušti prší, většina dešťové vody prosakuje dolů, aniž by půda měla velkou šanci vodu zadržet. Tyto dlouhé kůlové kořeny se dostanou do podzemní zásoby vody a absorbují ji odtud. Kořeny stromu mesquite mohou sahat více než 30 metrů pod zem.

Ano, to je úctyhodná hloubka, ale kořeny rostou i do šířky. Jejich cílem je absorbovat co nejvíce vody, takže pouštní rostliny mají i horizontální kořenový systém. To znamená, že kořeny jsou sice těsně pod povrchem, ale rozprostírají se daleko za korunou rostliny, aby mohly absorbovat veškerou vodu, která dopadne do jejího širokého okolí.

V listech probíhá fotosyntéza a otvory v listech nazývané žaludky zajišťují výměnu plynů. Tím však dochází také ke ztrátám vody ve formě vodní páry. Proto mají pouštní rostliny drobné a voskovité listy. Vosk zabraňuje úniku vody a lesk odráží sluneční světlo. Kaktusy mají místo listů špičaté trny a ve stoncích si ukládají potravu.

Přizpůsobení zvířat v pouštích

Kromě velblouda dvouhrbého a jednohrbého velblouda žijí v poušti také lišky, hadi, ještěrky, želvy, králíci, krysy a klokani rudé. Hmyz, ptáci, plazi a savci, kteří žijí v poušti, se nazývají xerokoky.

Xerokokové mají obvykle noční povahu, což znamená, že jsou aktivní a loví v noci. Obvykle se snaží vyhnout slunci tím, že se zdržují v omezeném stínu pouště.

Někteří živočichové si také vyhrabávají nory a zůstávají pod zemí, protože je tam relativně chladněji. Například liška pralesní ze saharské pouště žije ve společenstvech a vyhrabává si velkou noru jako úkryt.

I při pohybu metr nebo dva pod zem se teplota půdy prudce sníží. Někteří živočichové se přizpůsobili přežití bez vody, takže voda, kterou přijímají z potravy, včetně hmyzu, cibulovin a semen, jim bohatě stačí.

Existují různá tělesná přizpůsobení pro poušť. Například želvy mají silný krunýř, který zabraňuje ztrátám vody a slouží jako štít před predátory. Supi si močí na vlastní nohy, aby se ochladili, zajíci uvolňují teplo z dlouhých uší a písečné ještěrky rychle zvedají jednu nohu za druhou a chodí po písku, aby se vyhnuly extrémnímu horku, což jim kvůli jejich trhavým pohybům vyneslo název „tančící ještěrky“.

Velbloud – pouštní koráb

Když se řekne Tunisko a poušť, každý si jistě představí jednohrbého velblouda či velblouda dvouhrbého a putující karavanu nomádů. Jak je to s velbloudy?

Velbloud dvouhrbý, známý také jako velbloud mongolský nebo velbloud domácí baktrijský, je velký sudokopytník pocházející ze stepí střední Asie. Na rozdíl od jednohrbého velblouda dromedára má na hřbetě dva hrby. Jeho dvoumilionová populace existuje především v domestikované formě.

Domestikovaní velbloudi dvouhrbí sloužili od starověku jako tažná zvířata ve vnitřní Asii. Díky své odolnosti vůči chladu, suchu a vysokým nadmořským výškám umožňovali cestování karavan na Hedvábné stezce.

Velbloud dromedár, známý také jako velbloud arabský nebo jednohrbý velbloud, je velký sudokopytník z rodu Camelus s jedním hrbem na hřbetě.

Dromedáři jsou aktivní hlavně ve dne. Tvoří stáda o přibližně 20 jedincích, která vede dominantní samec. Živí se listím a pouštní vegetací. Dromedár se ve volné přírodě přirozeně nevyskytuje již téměř 2 000 let. Poprvé byl pravděpodobně domestikován na Arabském poloostrově asi před 4 000 lety.

Velbloudi v rozporu s obecným přesvědčením neukládají vodu do hrbu, ukládají tam tuk. Při nedostatku potravy velbloud použije uložený tuk, aby ho přeměnil na energii a vodu. Velbloudi mají široké nohy a mohutné palce, takže se nezabořují do země. Mají také řasy, srst na těle a pevně uzavíratelné nozdry, aby se jim do nich nedostal písek.

Adaptace lidí v pouštích

Civilizace na Blízkém východě a v Maghrebu se přizpůsobily životu v pouštích a přežily tam po staletí. V průběhu času se vyvíjely změny, pokud jde o oděv, přístřeší, hledání potravy a povahy společnosti.

Oblečení obyvatel pouští je obvykle bílé, aby odráželo sluneční světlo, a člověk je zcela zahalen, odhaluje pouze obličej a ruce. To se dělá proto, aby byli jedinci chráněni před horkem, pískem, větrem a krutě chladnými nocemi.

Upřednostňovaný oděv pouštních obyvatel je volný a všestranný. Dlouhý plášť s plnými rukávy se nazývá thobe, plášť bez rukávů se nazývá abaya, vytahané tričko je djebba a obdélníkový kus látky, který se používá k zakrytí hlavy, se nazývá kaffiyeh.

V pouštích je již obtížné najít přirozený úkryt. Mezi přístřešky vytvořené člověkem patří obydlí na útesech postavená ze silných stěn s malými okny, která umožňují omezený přístup slunečního světla a zároveň chrání před pískem a prachem. Vzhledem k tomu, že denní a noční teploty v poušti značně kolísají, poskytuje tento typ přístřeší dobrou izolaci a omezuje změny teplot mezi dnem a nocí uvnitř stěn.

Nomádský život

Nedostatek potravy a vody v poušti dovedl mnoho civilizací k tomu, že žily a žijí jako kočovníci. To znamená, že nemají stálá sídla.

Stany si vyrábějí z tlusté látky, aby se do nich nedostal prach a písek, ale přesto skrz látku procházel chladný vánek. Stany jsou přenosné a lze je převážet na tažných zvířatech, jako jsou velbloudi, osli a koně. Tito kočovníci pasou zvířata, jako jsou ovce a kozy.

Kolik stojí velbloud

Jakou má velbloud cenu v Tunisku a jaká je cena velblouda v Egyptě? Největší velbloudí trh se nachází v Egyptě nedaleko Káhiry v městečku Birkáš. Cena velblouda se zde pohybuje od 400 do 1 700 Eur. Záleží na věku, zdravotním stavu, váze a dalších faktorech.

Cena velblouda v Egyptě je velmi podobná ceně velblouda v Tunisku i dalších severoafrických státech. V regionu je řada míst, kde se dá velbloud pořídit.

Velbloudí koule – kuriózní žvýkačky

Pod pojmem velbloudí koule napadnou člověka nejrůznější myšlenky. Málokdo však pomyslí na žvýkačky. A přitom velbloudí koule jsou oblíbené netradiční žvýkačky v originálním velbloudím obalu.

Tyto velbloudí zajímavosti jsou z venku hnědé a uvnitř naplněné višňovou náplní. Velbloudí koule potěší každého milovníka netradičních sladkostí.

Publikováno: 15. 2. 2020