Konya je město, které je spojováno se světoznámým filozofem Mevlanou. Je to jedno z prvních osídlených měst v dějinách lidstva a dodnes se v něm nacházejí stopy mnoha starověkých civilizací, což mu dodává atmosféru města-muzea.

Díky své poloze uprostřed anatolské stepi bývalo jedním z nejdůležitějších obchodních center na Hedvábné stezce a někdy bylo označováno za největší město na světě. Úrodná půda v okolí města dělá z Konye srdce tureckého zemědělství.

Nejstarší město světa s hlubokou tradicí je jedním z nejkonzervativnějších a nejnáboženskějších míst v zemi a je známé jako domov Celaleddina Rumiho, súfijského mystika, který založil sektu vířících dervišů.

Dnes je stále centrem súfijské praxe a učení a jednou z hlavních atrakcí pro návštěvníky Konye je Mevlaniho muzeum a bývalá lóže dervišů.

Konya – nejstarší město světa

Konya je město ve střední Anatolii v Turecku, které si po staletí chrání své jméno. Legenda praví, že Perseus zabil draka, který město pustošil. Obyvatelé na jeho počest zřídili zvláštní památník, kamenný obelisk s vytesanou Perseovou ikonou. Tato událost dala městu jméno: Ikonyon, Ikonyum, Iconium.

Mezi muslimy se však vypráví jiná legenda. Dva dervišové, Alláhovi přátelé, podnikali výlet nebem z dalekých zemí Horasanu směrem na západ. Když přelétali nad zeměmi střední Anatolie, zeptal se jeden druhého: „Mám přistát?“ („Konajim mi?“). Druhý odpověděl: „Jistě, přistaň.“ („Konja!“) Přistáli tedy a založili město Konya.

Archeologie ukazuje, že oblast Konye je jedním z nejstarších osídlení Anatolie. Výsledky vykopávek v Catalhöyüku, Karahöyüku, Cukurkentu a Kucukoy ukazují, že oblast byla osídlena již v neolitu (pozdní době kamenné) 7000 let př. n. l. Proto se Konye často hovoří jako o nejstarším městu světa.

V 2. tisíciletí př. n. l. se zde objevilo několik nových obyvatel. Osadníky města v předislámském období byly civilizace z doby měděné, civilizace z doby bronzové, Chetité, Frýgové, Lýdové, Peršané, Římané a poté Byzantinci.

Konya – střet náboženství

Konya je významným místem pro rané křesťany. Do města přišli svatý Pavel a svatý Barnabáš na jedné ze svých cest po Malé Asii kolem roku 50 n. l. Svatý Pavel v Konyi kázal, ovšem rozhněval tím Židy i pohany, takže musel město opustit a odejít do Derbe a Lystry.

K prvnímu setkání města s Islámem došlo v době chalífy Muavíji. Pozdější útoky arabských muslimů, ať už Emeviho nebo Abbasiho, nepřinesly žádné výsledky. Skutečné setkání Konye s islámem a jeho přijetí začalo někdy po vítězství Seldžuků u Malazgirtu v roce 1071, v době Kutalmisoglu Sulejmana. Útoky křižáků od roku 1076 do konce 12. století nedokázaly město od islámu odtrhnout.

Konya byla hlavním městem seldžucké říše v letech 1071-1308. V roce 1220 Alaeddin Keykubad I. opravil městské hradby a vyzdobil je věžemi. Město však bylo dějištěm mocenského boje mezi Seldžuky, Karamanogluovci, Mongoly a Ilhány a několikrát změnilo majitele.

Nejstarší město světa součástí Osmanské říše

V době sultána Fatiha Mehmeta, v roce 1466, se Konya připojila k zemím Osmanské říše. Sultán provedl první všeobecné sčítání lidu, které se opakovalo za vlády Beyazita II, kanuni sultána Suleymana a Murada III.

Za vlády Kanuni Sulejmana dosáhlo město, které se jmenovalo Karaman ili, statutu státu. Hranice státu Karaman, který zahrnoval oblasti Larende (Karaman), Seydisehri, Beysehri, Nigde, Kayseri (Cesarea), Aksaray, Maras, Elbistan a Bozok se zmenšily, když se Maras stal samostatným státem a Bozok byl připojen k jinému státu.

Konya byla postižena povstáním Celali. Toto povstání bylo důsledkem nestability osmanské vlády a pozemkových řádů v osmanské armádě. Povstání bylo poraženo velením Ibrahima Paši, velkovezíra sultána Sulejmana, v bitvě u Konye.

Hranice provincie Konya, která byla zřízena v roce 1867, zahrnovaly Nigde, Ispartu, Icel a Teke Sanjaks. V témže roce bylo město postiženo velkým požárem a v roce 1873 jej postihl vážný hladomor.

V 19. století město vypadalo zchátrale a zanedbaně, městské hradby byly v troskách a i mešity byly v hrozném stavu. Mnoho novějších domů bylo postaveno z cihel a jejich životnost nepřesahovala 100-150 let.

Obchodní činnost byla pomalá. Ale na konci století, v roce 1896, po otevření železnice do Eskisehiru, se obchodní činnost oživila. Po roce 1902 se rozvíjelo strojové zemědělství. Období sultána Abdula Hamida II. bylo pro Konyu produktivní. Město vzkvétalo v oblasti dopravy, školství a restaurátorských prací.

Konya ve 20. století

První světová válka způsobila úbytek pracovních sil v Konyi i v celé zemi. Během okupace Anatolie spojenci provozovali železniční stanici v Konyi Britové (leden 1919).

Italské mocnosti, které město obsadily v dubnu 1919, opustily město v březnu 1920 během války za nezávislost vedené Atatürkem.

Co vidět v nejstarším městě světa

Nejvýznamnějším místem, které lze v Konyi navštívit, je mauzoleum Mevlany, mystického básníka na cestě súfismu a zakladatele řádu vířících dervišů.

Kromě toho se zde nachází Karatay Medrese, což byla teologická škola, která dnes slouží jako muzeum dlaždic, mešita Alaaddin Keykubat z 12. století a mešita Ince Minare (Tenký minaret).

Další zajímavou atrakcí v Konyi je Park tropických motýlů, který byl otevřen v červenci 2015. Park je prvním svého druhu v Turecku a poskytuje útočiště pro 6 000 motýlů 15 různých druhů a také 20 000 tropických rostlin.

Derviš, darveš nebo darvíš (z perštiny: درویش, Darvīsh) může v islámu označovat obecně členy súfijského bratrstva (taríqy) nebo úžeji náboženského žebráka, který si zvolil nebo přijal materiální chudobu. Druhé použití se vyskytuje zejména v perštině a turečtině (derviş) a odpovídá arabskému termínu faqīr. Jejich zaměření je na univerzální hodnoty lásky a služby, opuštění iluzí ega, aby dosáhli Boha.

Ve většině súfijských řádů je známo, že derviš praktikuje dhikr prostřednictvím fyzických výkonů nebo náboženských praktik, aby dosáhl extatického transu a dosáhl Boha. Jejich nejčastější praxí je Sama, která je spojována s mystikem 13. století Rúmím. Ve folklóru se dervišům často připisuje schopnost konat zázraky a přisuzuje se jim nadpřirozená moc. Historicky se termín derviš používal i volněji, jako označení různých islámských politických hnutí nebo vojenských jednotek.

Kdo je to derviš

Dervišové se snaží přiblížit Bohu spíše prostřednictvím ctností a individuálních zkušeností než náboženskou učeností. Mnozí dervišové jsou žebraví asketové, kteří na rozdíl od mulláhů složili slib chudoby.

Hlavním důvodem jejich žebrání je naučit se pokoře, avšak dervišům je zakázáno žebrat pro vlastní dobro. Vybrané peníze musí dát jiným chudým lidem. Jiní pracují v běžných profesích.

Existují různé řády dervišů, z nichž téměř všechny odvozují svůj původ od různých muslimských světců a učitelů, zejména imáma Alího. V průběhu staletí vznikaly a zanikaly různé řády a podřády. Dervišové se rozšířili do severní Afriky, na Africký roh, do Turecka, na Balkán, na Kavkaz, do Íránu, Pákistánu, Indie, Afghánistánu a Tádžikistánu.

Mezi další skupiny dervišů patří bektaši, kteří jsou spojeni s janičáři a senuši, kteří jsou ve své víře spíše ortodoxní. Další bratrstva a podskupiny zpívají verše Koránu, hrají na bubny nebo se víří ve skupinách, vše podle svých specifických tradic.

Praktikují meditaci, jako je tomu u většiny súfijských řádů v jižní Asii. Každé bratrstvo používá svůj vlastní oděv a metody přijímání a zasvěcování, z nichž některé mohou být poměrně přísné. Forma súfijského dervišismu praktikovaná v 17. století byla zaměřena na esoteriku, trpělivost a pacifismus.

Tančící derviši

Vířivý tanec neboli súfijské víření, které je příslovečně spojováno s derviši, je na Západě nejlépe známo z praktik řádu Mevlevi v Turecku a je součástí formálního obřadu známého jako Sama. Praktikují ho však i jiné řády.

Sama je pouze jedním z mnoha súfijských obřadů, které se provádějí ve snaze dosáhnout náboženské extáze (majdhb, fana). Jméno Mevlevi pochází od perského básníka Rúmího, který byl sám dervišem. Tato praxe, ačkoli není zamýšlena jako zábava, se v Turecku stala turistickou atrakcí.

TIP: V případě, že se turisté chystají na dovolenou na Krymu, za návštěvu stojí město Sevastopol, které bylo jedním z nejhlídanějších měst na Ukrajině. S Ukrajinou je spjata také Koločava, ladná vesnička, jejíž věhlas jí propůjčil legendární Nikola Šuhaj.

Publikováno: 29. 12. 2020