Tádž Mahal, dechberoucí podívaná z bílého mramoru, která nemá obdoby ve své velkoleposti a která zobrazuje pohádkové bohatství jedné éry. Úžasná stavba a pomník lásky, který mughalský císař Šáhdžahán daroval světu, je svědectvím jeho silného citu k manželce Mumtáz Mahal.

Tádž Mahal neboli Taj Mahal, obrovské mauzoleum z bílého mramoru, postavené v Agře v letech 1631-1648 na příkaz mughalského císaře Šáha Džahána na památku jeho oblíbené manželky, je klenotem muslimského umění v Indii a jedním z všeobecně obdivovaných mistrovských děl světového dědictví.

Taj mahal – stavba

Tádž Mahal se nachází na pravém břehu řeky Jamuny v rozlehlé mughalské zahradě o rozloze téměř 17 hektarů v okrese Ágra ve státě Uttarpradéš. Nechal ji postavit mughalský císař Šáhdžahán na památku své manželky Mumtáz Mahal.

Stavba začala v roce 1632 a byla dokončena v roce 1648, přičemž mešita, dům pro hosty a hlavní brána se nacházejí na jihu, vnější nádvoří a jeho křížové chodby byly přistavěny později a dokončeny v roce 1653.

Existence několika historických a quaranských nápisů v arabském písmu usnadnila stanovení chronologie Tádž Mahalu. Na jeho stavbu byli povoláni kameníci, kamenosochaři, intarzisté, řezbáři, malíři, kaligrafové, stavitelé kopulí a další řemeslníci z celé říše a také ze Střední Asie a Íránu. Hlavním architektem Tádž Mahalu byl Ustad-Ahmad Lahori.

TIP: V souvislosti s mramorovou výstavbou nelze nezmínit mramorové město Ašchabad neboli hlavní město Turkmenistánu, jehož běloskvoucí budovy nechal postavit bývalý turkmenský prezident Saparmurat Nijazov.

Taj Mahal – architektonický skvost indoislámské kultury

Tádž Mahal je považován za největší architektonický počin v celé škále indoislámské architektury. Jeho uznávaná architektonická krása se vyznačuje rytmickou kombinací plných a prázdných ploch, konkávních a konvexních ploch a světelného stínu. Jeho oblouky a kopule dále zvyšují estetický aspekt.

Barevná kombinace svěží zelené krajiny načervenalé cesty a modré oblohy nad ní ukazuje památku ve stále se měnících odstínech a náladách. Reliéfní práce v mramoru a vykládání drahými a polodrahými kameny z něj dělají zvláštní památku.

Jedinečnost Tádž Mahalu spočívá v několika skutečně pozoruhodných inovacích, které provedli zahradní plánovači a architekti Šáhdžahána. Jedním z takových geniálních plánů je umístění hrobky na jednom konci čtyřdílné zahrady, nikoli přesně uprostřed, což dodalo památce bohatou hloubku a perspektivu při pohledu do dálky.

Je to také jeden z nejlepších příkladů rozmanitosti vyvýšených hrobek. Hrobka je dále vyvýšena na čtvercové plošině, přičemž čtyři strany osmiboké základny minaretů jsou v rozích rozšířeny mimo čtverec. Na vrchol plošiny vede boční schodiště opatřené uprostřed jižní strany.

Taj Mahal – dokonale vyvážené dílo

Půdorys Tádž Mahalu je kompozičně dokonale vyvážený, osmiboká hrobová komora uprostřed je obklopena portálovými sály a čtyřmi nárožními místnostmi. Tento půdorys se opakuje i v horním patře.

Vnější část hrobky má čtvercový půdorys se zkosenými rohy. Velká dvoupatrová kopulovitá komora, v níž jsou umístěny kenotafy Mumtáz Mahal a Šáhdžahána, má půdorys dokonalého osmiúhelníku.

Nádherná osmiboká mramorová mřížová zástěna obklopující oba kenotafy je dílem vynikajícího řemeslného zpracování. Je vysoce leštěná a bohatě zdobená intarziemi. Okraje rámů jsou vykládány drahými kameny představujícími květiny provedené s úžasnou dokonalostí. Odstíny a barvy kamenů použité k vytvoření listů a květů vypadají téměř jako skutečné.

Kenotaf Mumtáz Mahal se nachází v dokonalém středu hrobové komory, umístěný na obdélníkové plošině zdobené intarzovanými rostlinnými motivy.

Kenotaf Šáhdžahána je větší než Mumtáz Mahal a je instalován o více než třicet let později po jejím boku na západní straně. Horní kenotafy jsou pouze iluzivní a skutečné hroby se nacházejí v dolní hrobové komoře (kryptě), což je praxe převzatá v císařských mughalských hrobkách.

Čtyři volně stojící minarety v rozích plošiny dodaly mughalské architektuře dosud neznámý rozměr. Čtyři minarety poskytují památce nejen jakýsi prostorový odkaz, ale také dodávají stavbě trojrozměrný efekt.

Majestátní brána Taj Mahalu

Nejpůsobivější v komplexu Tádž Mahal je vedle hrobky hlavní brána, která se majestátně tyčí uprostřed jižní zdi předhradí. Bránu na severním průčelí lemují dvojité arkádové galerie.

Zahrada před galeriemi je rozdělena na čtyři čtvrtiny dvěma hlavními chodníky a každá čtvrtina je zase rozdělena užšími příčnými chodníky podle timuridsko-perského schématu ohrazené zahrady. Ohradní zdi na východě a západě mají uprostřed pavilon.

Pískovec, mramor a drahé kameny

Tádž Mahal je dokonale symetricky plánovaná stavba s důrazem na oboustrannou symetrii podél centrální osy, na níž jsou umístěny hlavní prvky. Použitým stavebním materiálem je cihla dýhovaná červeným pískovcem a mramorem a intarzie z drahých a polodrahých kamenů.

Mešita a dům pro hosty v komplexu Tádž Mahal jsou postaveny z červeného pískovce v kontrastu s mramorovou hrobkou v centru. Obě budovy mají v přední části velkou plošinu nad terasou.

Mešita i dům pro hosty jsou totožné stavby. Mají podlouhlou masivní modlitební halu tvořenou třemi klenutými poli uspořádanými v řadě s centrálním dominantním portálem. Rámy portálových oblouků a spandrely jsou dýhovány bílým mramorem. Spandrely jsou vyplněny květinovými arabeskami z kamenných intarzií a oblouky lemují provazcové lišty.

Tádž Mahal představuje nejlepší architektonický a umělecký počin díky dokonalé harmonii a vynikajícímu řemeslnému zpracování v celé řadě indoislámské sepulkrální architektury. Je mistrovským dílem architektonického stylu v koncepci, zpracování a provedení a má jedinečné estetické kvality v rovnováze, symetrii a harmonickém prolínání různých prvků.

TIP: Mezi nejkrásnější pískovcové stavby a komplexy reprezentující islámskou kulturu patří také například palác Širvanšáhů v ázerbajdžánském Baku.

Integrita Taj Mahalu

Integrita je zachována v neporušenosti hrobky, mešity, domu pro hosty, hlavní brány a celého komplexu Tádž Mahal. Fyzická struktura je v dobrém stavu a strukturální stabilita, povaha základů, vertikalita minaretů a další konstrukční aspekty Tádž Mahalu byly zkoumány a jsou nadále sledovány.

Pro kontrolu vlivu zhoršování stavu v důsledku znečištění ovzduší je instalována kontrolní stanice, která neustále monitoruje kvalitu ovzduší a kontroluje faktory rozpadu, jakmile se objeví.

Pro zajištění ochrany prostředí je třeba zajistit odpovídající řízení a prosazování předpisů v rozšířeném ochranném pásmu. Kromě toho bude třeba při budoucím rozvoji turistických zařízení zajistit zachování funkční a vizuální integrity objektu, zejména ve vztahu k pevnosti Agra.

Autenticita Taj Mahalu

Hrobka, mešita, dům pro hosty, hlavní brána a celý komplex Tádž Mahalu si zachovaly podmínky autenticity v době zápisu do seznamu UNESCO. Přestože bylo hned od britského období v Indii provedeno značné množství oprav a konzervačních prací, neohrozily tyto práce původní kvality staveb.

Budoucí konzervační práce se budou muset řídit zásadami, které zajistí, aby byly i nadále zachovány kvality, jako je forma a design.

Požadavky na ochranu a správu

Správu komplexu Tádž Mahal zajišťuje Archeologický ústav Indie a právní ochrana památky a kontrola regulovaného území kolem památky probíhá prostřednictvím různých legislativních a regulačních rámců. Například zákon o starobylých památkách a archeologických nalezištích a pozůstatcích z roku 1958. Další doplňující zákony zajišťují ochranu nemovitosti z hlediska rozvoje v okolí.

Pro ochranu památky před znečištěním je vymezeno území o rozloze 10 400 km2 kolem Tádž Mahalu. Indický Nejvyšší soud vydal v prosinci 1996 rozhodnutí, kterým zakázal používání uhlí/koksu v průmyslových podnicích nacházejících se v trapézové zóně Tádž Mahal a jejich přechod na zemní plyn nebo přemístění mimo zónu. Zóna zahrnuje 40 chráněných památek včetně tří památek světového dědictví – Tádž Mahal, pevnost Agra a Fatehpur Sikrí.

TIP: Další perla Asie a jeden z nejkrásnějších chrámů světa je Angkor Wat v Kambodže.

Publikováno: 14. 11. 2021