Čaj – dar z Číny

Asie
caj

Čaj je něco jako malý osmý div světa. Pijí ho prakticky všude. Někde se těší posvátné úctě, jinde ho konzumují v obrovském množství. Někde obojí. O tom, že milujeme čaj, svědčí přeplněné regály obchodních domů, zakládání čajoven s orientální atmosférou a snad i prosperita firem, které vyrábějí rychlovarné konvice.

  1. Udělej lahodnou misku čaje.
  2. Urovnej dřevěné uhlí tak, aby se na něm ohřála voda.
  3. Květiny uprav tak, jak vypadají na louce.
  4. V létě vyvolávej zdání chladu, v zimě tepla.
  5. Konej vše s předstihem.
  6. Buď připraven na déšť.
  7. Měj ohledy ke každému, v jehož společnosti se ocitneš.

Sedm zásad pití čaje formuloval japonský čajový mistr Sen no Rikjú.

Zahalený tajemstvím

Počátky poznání čaje zachycují různé legendy. Mezi nejznámější patří pověst, podle které znali čaj v Číně již 2 737 let př. n. l. Vypráví o císaři Šen-nungovi, vládci, filozofovi a spisovateli, který se odebral do lesů, aby zde meditoval.

Zatímco tiše seděl, strhl lehký vánek několik lístků z nedalekého keře a ty napadaly do kotlíku s vroucí vodou nad ohněm. Císař se rozhněval a začal lístky vytahovat, když tu ucítil libou vůni šířící se z nádoby. Ihned po smočení rtů mu nápoj zachutnal a po návratu do paláce všem vyprávěl o své příhodě. Tak se zrodil čaj.

Čajovník, keř, jehož lístky dávají již po staletí vzniknout jednomu z nejlahodnějších nápojů světa, podle čínské mytologie také nevznikl „jen tak“.

Kdysi dávno prý přišel do Číny světec Bódhidharma za účelem šířit učení Buddhovo. Aby své žáky přesvědčil, slíbil po celý život meditovat. Přes veškeré úsilí ho ale nakonec zmohl spánek.

Bódhidharma se probudil rozhněvaný a v rozhořčení nad svojí vlastní zbabělostí se potrestal uříznutím obou očních víček. V místě, kde se kůže dotkla země, vyrostl keř. Překvapený světec ochutnal jeho lístky a zjistil, že zmizela chuť jít spát. Tak se zrodil čajovník.

Elixír života proti únavě

Snad právě díky povzbuzujícím účinkům si čaj získal tolik příznivců. Šálek silného čaje zažene únavu do půl hodiny. Není divu, že ho v mnoha zemích přezdívají „elixírem života“. Dokáže zvýšit tělesnou i duševní výkonnost, člověku se zlepší schopnost vybavovat si prožitky a rychle vzpomínat.

Na druhou stranu pokud nejste na pití čaje zvyklí, může způsobit nespavost. Vinu nese kofein, látka obsažená v čajových lístcích v malém množství, avšak dostatečném na to, aby dokázalo s „vnitřními hodinami“ pořádně zatočit.

Nebezpečí předávkování ovšem nehrozí. Průměrný šálek čaje obsahuje asi 0,02 g kofeinu, což je méně než u běžného šálku kávy. Museli bychom vypít přes třicet hrnků čaje denně, aby měl na náš organismus negativní účinky.

Číňané čaji přisuzují léčivou moc. Obsažené třísloviny dostávají zvýšenou propustnost kapilár na normální úroveň a vrací propustnost a pevnost jejich stěnám.

Jedna z těchto látek, které dodávají nápoji trpkou příchuť, se nazývá tanin. Pro lidský organismus je důležitý z hlediska působení na trávicí trakt. Je schopen odvádět z organismu škodlivé látky a využívá se např. při léčení střevních katarů.

Experimentálně bylo zjištěno, že „zdánlivý“ pocit oteplení při konzumaci čaje v zimě a naopak ochlazení v létě, není zdaleka tak zdánlivý. Čaj dokáže na krátkou dobu snížit teplotu lidského těla. Vyvolává pocení, a proto se doporučuje při chřipce a jiných horečnatých onemocněních.

Óda na čajovník

První dochované zmínky o čaji jsou staré 1 500 let a pocházejí, jak jinak, z Číny. Čajovník se stal keřem k nezaplacení. Z jeho květů se vyráběly chrámové svíce, z lístků cigarety, ze semen se lisoval olej.

Jako nápoj, resp. pokrm, byl v nižších vrstvách čínského lidu po dlouhou dobu připravován primitivním způsobem. Sušené listy se rozmělnily a podávaly spolu s rýží, zázvorem, pomerančovou kůrou, mlékem a cibulí jako hustá kaše. Zlatavý až tmavě hnědý nápoj byl výsadou aristokracie.

Botanici dělí čajovník na čtyři základní typy. Pro nás je důležitější dělení, které známe z obchodů, a to na čajovník čínský a indický.

Čajovník čínský (Camellia sinensis) je asi dva metry vysoký keř s tuhými listy, které jediné mají pro samotný nápoj význam. Nejlépe se mu daří ve vlhkém a teplém prostředí tropů a subtropů. Kvete bíle až růžově a tvoří tobolky.

Známé dělení na černé a zelené čaje nesouvisí s druhem keře, ale se zpracováním. V souvislosti s čajem černým mluvíme o procesu fermentace: čajové lístky se po sklizni a zavadnutí strojově svinují a nechávají se zkvasit, čímž se mění nejen jejich barva, ale i aromatické a chuťové vlastnosti.

U zeleného čaje nedochází k fermentaci, má světlejší barvu a vyšší obsah kofeinu.

Dnes se čajovník pěstuje především v Číně, Indii, Vietnamu, Indonésii, Japonsku, na Srí Lance, neboli na ostrově Cejlon a v některých afrických a středoamerických státech.

Světová produkce čaje překročila dva miliony tun ročně, ale značná část z tohoto množství je spotřebována přímo v zemích, kde se čaj pěstuje. Největšími milovníky čaje jsou Indové, Číňané a Japonci.

Přes Amsterodam do Evropy

Čaj byl objeven při prvních plavbách Portugalců na Dálný východ, na přelomu 16. a 17. století. Trvalo to však dalších padesát let, než byl dovezen do Evropy.

V roce 1610 přivezli Holanďané první náklad s čajem do Amsterodamu, čímž se stali na dlouhou dobu hlavními obchodníky s čajem na kontinentě. Odsud se obliba nápoje šířila do Německa. Anglie objednala první transport čaje až v roce 1650, tedy o celých 40 let později.

Dnes země, kterou si bez tradičního „čaje o páté“ neumíme představit. Tenkrát skeptická. První dodávka čaje pro místní čajovnu, ve které se scházeli význační obchodníci, byla určena Východoindické společnosti a spočívala v odběru pouhých 50 kg nejlepšího čaje. O třicet let později se už dovoz počítal na tuny.

Po dlouhou dobu byl obchod s čajem spojen výhradně s Čínou. Zboží se dováželo do Holandska a Anglie z kantonského přístavu a námořní doprava čaje nebyla zrovna rychlá ani jednoduchá.

Holanďané vytvořili jakýsi čajový monopol na více než dvě stě let, a teprve když Velká Británie obsadila Indii, mohla se stát konkurencí. Britové Dnes zaujímají Angličané v obchodu s čajem velmi významné místo.

Jídlo ve světě